ROBINSON CRUSOÉ

Jsou skladatelé, kteří celý život marně touží po úspěchu a jejich sláva přijde až po jejich smrti. Jiní zažijí obrovskou popularitu a poté jejich díla zmizí v zapomnění. Jacques Offenbach byl v obou těchto případech dítětem štěstěny – již za svého života obdivovaný a milovaný skladatel o svou slávu nepřišel ani více jak 130 let po své smrti. Přesto však svou největší ambici – uznání a vážnost v očích hudebních odborníků - nedokázal za celý život naplnit. Triumf, po kterém tolik toužil, přišel po premiéře Hoffmanových povídek, pět měsíců po jeho smrti. Offenbach se několikrát pokusil prorazit ve vysokém žánru opery, ovšem bez většího úspěchu. Jedním z takových děl je i Robinson Crusoé, který svým zpracováním a detailním prokomponováním odpovídá žánru opéra comique. Dílo samozřejmě není oním Defoeovým hlubokým pojednáním o lidském osamění a nezměrné víře v záchranu, ale spíše výpravnou dobrodružnou komedií. Autoři libreta Eug?ne Cormon a Hector–Jonathan Crémieux z Defoeova románu vycházeli velmi volně.
Premiéra komické opery se konala 23. listopadu 1867 v pařížské Opéra-Comique a ačkoliv byla úspěšná, Robinson záhy zmizel z repertoáru a dnes je téměř neznámým dílem geniálního tvůrce. Přitom je to právě Robinson, který v Offenbachově skladatelském odkazu jasně anticipuje již zmíněné Hoffmanovy povídky. Není bez zajímavosti, že mezzosopránovou postavu Pátka zpívala na premiéře mladá zpěvačka Celestine Galli-Marié, která se o osm let později stala první Carmen. Pokud se nám podařilo zjistit, Qffenbachova Robinsona Crusoé u nás ještě nikdo neuvedl. Je to tedy další zapomenuté dílo, které liberecká opera svým divákům představuje. Tentokrát navíc v českém překladu a v úpravě režiséra Martina Otavy, který říká: „Chtěl bych, aby se divák smál a přitom si poslechl nádhernou Offenbachovu hudbu.“ Úprava vznikla speciálně pro Libereckou scénu. Robinson má totiž k Liberci mnohem blíže, než si myslíte…