Poéma Démon, dílo jednoho z největších ruských romantických básníků, M. J. Lermontova, se stala v Rusku 19. století téměř povinnou „undergroundovou“ četbou. Dílo bylo oficiálně zakázáno a mohlo vyjít až dvacet let po autorově smrti. Dnes je Démon, dílo plné romantické obraznosti, melancholie, rozpolcenosti a smutku považováno za největší událost v ruské romantické literatuře po Puškinovu Evženu Oněginovi.
Démon, padlý anděl, Bohem zavržený a bezcílně bloudící vesmírem, se zamiluje do kavkazské princezny Tamary a doufá, že skrze lásku k ní se zbaví své věčné zloby. Poté, co jej Tamara odmítne, nechá zabít jejího snoubence. Zoufalá Tamara je na pokraji šílenství. Démon ji fascinuje, touží po něm a současně se mu brání. Sotva mu podlehne, utíká z jeho objetí za stínem svého mrtvého milého, v jehož náručí žalem umírá. Zavrhla zlo - je vykoupena. Démon se opět propadá do nekonečné říše temnoty a zla, zatímco duše Tamary a jejího snoubence stoupají k nebesům.
Anton Rubinstein, který byl ve své době znám především jako klavírní virtuos a do jisté míry soupeř Ference Lizsta, dokončil operu v roce 1871, ale ani on se kvůli jejímu námětu nevyhnul problémům s cenzurou. Premiéra proběhla až o čtyři roky později, 25. ledna 1875 v Petrohradu, pod taktovkou dirigenta českého původu Eduarda Nápravníka. Mystická opera, jejíž fantaskní a emocionálně vypjatá atmosféra plně odpovídá Lermontově předloze, je po Edgarovi a Náměsíčné dalším titulem, kterým liberecká opera představuje neprávem zapomenutá operní díla.