LÉTAJÍCÍ DÍTĚ

Lampiony, neposedné nohy, chlapec se zářícím obličejem.

Lampiony u silnice, dětský zpěv… slyšíte to taky? U kostela stojí rodiče, paní učitelka, sourozenci, děti. Chlapec se zářivým výrazem v obličeji. Slyšíte to? Jako by zvuk auta… jede městem, už se blíží. Někteří se líbají, někteří vidí tropický prales. Někteří už nevidí nic. To dítě letí vzduchem. Je úplné ticho.

Jednoho z nejhranějších německých autorů současnosti Rolanda Schimmelpfenniga (*1967) znají liberečtí diváci z magické inscenace Arabská noc. Jeho hry vynikají vzácně poetickým jazykem. Létající dítě (2012) je příběhem profánní nehody z nepozornosti a zároveň velkou tragédií antických rozměrů. Největší neštěstí přijdou nečekaně, bez klepání, prostě tak. Mezitím světla života, času, světa se bez zastavení zběsilou rychlostí míhají za okny našich cest a mizí nenávratně v dálce.

Mezigenerační propast se v současné době rozevírá tak hluboce, že dvacetiletí z „generace Z“ už si těžko rozumějí s dnešními třicátníky, takzvanými mileniály. Zběsilý technický pokrok zrychluje proměny světa i našeho vnímání. Eliáš Gaydečka letos vstupuje do absolventského ročníku režie-dramaturgie na DAMU. Jeho adaptaci Národní třídy J. Rudiše mohli liberečtí diváci vidět na festivalu WTF?! K divadlu ho přivedl zájem o film: pracoval jako scénárista, asistent režie nebo kreslíř storyboardů. Jeho minutový film byl součástí filmové mozaiky Moje svoboda ke třicátému výročí sametové revoluce. Hraje na klavír, ladí jazz, miluje výlety do přírody a vede dětské tábory.

Divadelní start-up projekt Bušení pro začínající tvůrčí týmy.

není součástí předplatného 2025/2026