HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

TOMÁŠ DIANIŠKA V OKÉNKU BARBORY MOTTLOVÉ

TOMÁŠ DIANIŠKA V OKÉNKU BARBORY MOTTLOVÉ
05.03.2012
Rozhovor s Tomášem Dianiškou

Čeho jsi v životě nejvíc dosáhnul?
Já jsem byl strašně šťastnej, když mě vzali na DAMU. A teď jsem v divadle. To je taky hodně. Ale už si toho tolik nevážím. Po DAMU jsem věděl, že budu herec.

A co máš za střední?
Elektrotechnickou průmyslovku v Bánské Bystrici. Takže proto jsem byl rád, když jsem věděl, že se tím můj život otočí.
Kdyby sis měl vybrat mezi Bártem Simpsonem a Vojtou Dykem? Vojta je Tvůj spolužák z DAMU, viď?
Asi Bárt Simpson mě víc baví. Dává lepší fóry. Ale pozdravuju Vojtu…
Co Ti vždy a bezpečně nažene husí kůži?
Když mi je zima, třeba. Takový témata, jako Sametová revoluce. Vždycky, když o ní čtu, tak mě to dojímá. Je to velká akce, co se dá zažít. Ne že bych to zažil… Ale je mi to nějak blízký. Když jsem byl malej, bylo mi pět nebo tak nějak, jsem si kreslil náměstí plný lidí a všichni měli véčka na prstech.

Na Tobě je k nepoznání, že jsi Slovák. Že ses češtinu musel naučit. Tebe naučili česky až na DAMU, že?
Jo, jo. Já jsem se hrozně styděl mluvit česky. Věděl jsem, že všichni spolužáci to ovládají a já jsem měl pocit, že mám strašnej hendikep. Herec tady musí umět mluvit hezky česky. Kdo jinej, než herec má ovládat ten jazyk? A pak jsem naběh a měl jsem pocit, že nikdy nebudu moc být dobrej herec, protože ten jazyk nikdy neovládnu. A potom mě donutili začít mluvit česky. A já se styděl. Věděl jsem, že dělám chyby.
Určitě se to vyplatilo. Skoro nikdo nepozná, že jsi Slovák.
Hej, hej!

Bylo to hodně velký lopocení, se to přeučovat?
Docela jo, ale já měl tu motivaci, že budu lepší herec, když se to naučím. Kdybych byl ohromně talentovanej a při tom měl příšernou výslovnost, tak to je úplně na nic. Takže jsem se učil. Každý večer jsem si četl české knížky nahlas a chodil jsem na víc hodin řeči a tak.
Jak a kdy jsi v sobě objevil talent ke psaní? Začal jsi až tady v Liberci?
Jo, jo, tady v Liberci. Já k tomu přišel jako slepý k houslím. Na DAMU jsme dělali divadlo pro mladý a hlediště bylo plný našich kamarádů, vrstevníků a pak jsem naběhl sem a tady se to otočilo. Tady chodí do divadla lidi ve věku mých rodičů a vejš. A kamarádi, který jsem znal z hospody tady v Liberci, mi říkali, že nikdy nebyli v divadle. Takže jsem to jen tak náhodou zkusil, zahráli jsme to a mělo to úspěch. Nemyslím si, že bych v tom byl dobrej, jen si myslím, že jsme zaplnili nějakou díru tady v Liberci. Mladý divadlo tady vůbec nebylo.
Co už máš všechno na kontě, co jsi napsal?
Googling, Přísně tajné – hrubá nemravnost, Pipinky z plakátu, teď Mickey Mouse je mrtvý a potom chceme udělat ještě jednu věc. To ještě nevíme, co to bude. Ale máme už naplánovanou premiéru. A v ten den je taky premiéra Konkurzu v Malém divadle. Takže budou dvě premiéry v jeden večer. Budeme to hrát v Rochlicích, kam se budeme muset přesunout. Bude to peklíčko. Třeba v tom budeš hrát taky…

Včera jste měli koncert s Pipinkama. Bylo to povedený? Mělo to úspěch?

Měli jsme koncert spolu ještě s dvěma hip hopovýma kapelama.
A jak to teda je? To mi musíš vysvětlit. Pipinky jsou představení nebo fungujete jako kapela?
No právě, to se úplně popletlo. Máme představení Pipinky z plakátu a dáváme to do různejch klubů. Prodáváme to jako balíček na večírky, jako že se zahraje tři čtvrtě hodinový představení, pak hraje DJ nějaký pecky, starý fláky a pak nastoupíme s koncertem Pipinky pičo. Máme na repertoáru dvanáct písniček. Na sobě máme různý kostýmky a děláme show a legrácky. No, a teď už se ta kapela rozmohla tak, že hrajem třeba jenom koncerty nebo představení. Ty názvy jsou dost podobný, takže se stává, že člověk si myslí, že jde na koncert a hraje se představení a obráceně.
Ptala se Barbora Mottlová, foto archív Tomáše Dianišky, úvodní foto Zdeněk Úlehla
 
 
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena