My v divadle jsme už delší dobu věděli, že je potřeba vyměnit sedačky. Vždyť ty které jsem teď nahradili byly v přízemí a na prvním balkoně z let 1968 – 1970 a ty na druhém a třetím balkoně dokonce z roku 1957. Umíte si to představit? Kolik lidí na nich za těch více než 50 let sedělo? Kolik inscenací tyto sedačky zažily? Jenže už prostě měly své odslouženo skrze tisíce, no vlastně z 5O let spíš desetitisíce diváků kteří se na nich seděli, smáli se a plakali, někdy se třeba i nudili. Já bych si moc přála, aby ty nové sedačky vydržely tak dlouho. A mám velkou radost, že ty původní sedačky které se ještě daly použít, dnes slouží v sále kina Varšava. Nedávno jsem tam byla na koncertě a s velkou rozkoší si na ně sedla, cítila jsem se jako doma v divadle.
Bylo na čase je vyměnit, nechali jsme zpracovat projekt, rozpočet a jak už to tak bývá, největší kámen úrazu byly peníze. Výměna 283 sedaček v přízemí a na prvním balkoně která se odehrála teď v létě přišla na 5 625 tis – tedy to je celková cena za výrobu sedaček a instalaci, ale i výměnu lina bez které by to nešlo. Podstatnou část, 80% částky, se podařilo pokrýt dotací od Libereckého kraje, 20 % zbývalo na divadlo (to je něco přes 1 100 tis.Kč)
A my jsme si řekli, že zkusíme zapojit i veřejnost. Vždyť to je taková divadelní tradice. Lidé se skládali nejen na Národní divadlo, Národ sobě, což je všeobecně známo, ale i na stavbu našeho divadla. Tak jsme si řekli, třeba se i u nás v Liberci bude někdo chtít zapsat do historie divadla.
A upřímně, nečekali jsme že se sejde tolik dárců! A že podíl, soukromých dárců, bude tak velký!
Na sedačky přispělo 75 dárců (z toho 33 si koupilo rovnou celou sedačku) a celková částka činí více než 513 tisíc korun!
Pro mě je to ujištění, že Liberečané mají své divadlo moc rádi a neváhají to dokázat i nemalou finanční oporou.
DĚKUJEME!, řekla na setkání Jarmila Levko Pešlová, ředitelka našeho divadla.
