HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

ROZHOVOR S HANOU TUREČKOVOU

ROZHOVOR S HANOU TUREČKOVOU
24.08.2011
Vytáhnout z tanečníků maximum a umět je správně namotivovat…
Od minulé sezóny má liberecký balet další novou tvář – je jí mladá tanečnice a choreografka Hana Turečková. Někdejší demi-sólistka Národního divadla v Praze se v poslední době věnuje především vlastním progresivním choreografickým projektům. V roce 2007 byla oceněna na první mezinárodní choreografické soutěži v České republice prémií za osobitost.
Působíte u libereckého baletu jako repetitor – jaká činnost se za tímto slovem skrývá?
Jsem v podstatě pedagog a asistent choreografie. To znamená, že ráno vedu trénink, buď klasický nebo současný, a pak vedu zkoušku tanečního představení, které se zrovna koná. Jako repetitor mám zodpovědnost za to, aby trénink byl promyšlený a tanečníci se mohli nejen dobře rozcvičit, ale i zlepšovat svoje kvality. Jako asistent choreografie jsem k ruce choreografovi, který vytváří nové představení. Vše si zaznamenávám, abych pak přesně znala taneční akce, kroky… a to vše do hudby. Když pak tanečník náhodou zapomene, nebo během zkoušení vzniknou nepřesnosti, je na asistentovi, aby tyto věci věděl a řešil.
Musím ale říct, že za tímto slovem se také schovává psycholog, protože práce s uměleckými individualitami vyžaduje zvláštní přístup ke každému z nich. Vytáhnout z tanečníků maximum a umět je správně motivovat je také můj úkol. 
Jak často jsou tréninky?
Tréninky jsou každý den i v sobotu od devíti do čtvrt na jedenáct.
Věnujete se modernímu tanci. Mohla byste tuto techniku přiblížit?
Na začátek ke slovu moderní – často se nazývá to, co není klasický tanec tancem moderním. Ale doba moderny již minula a přibližně od poloviny 40. let minulého století máme období postmoderny, nebo dnes říkáme současnosti. Moderna se totiž liší od současného tance tím, že měla snahu být novou - moderní a v rámci této novosti vytvářela různé techniky a styly. V současném tanci, který provozuji i já, se vlastně o nějakou jednu techniku nejedná. Jsou zde určité principy, které jsou společné, ale jinak každý choreograf, tvůrce nebo tanečník má dnes volnost použít cokoli, co ho napadne, vytváří svůj vlastní jedinečný styl. Do tance se tak dostávají prvky akrobacie, bojových umění, tradičních tanců, butó, máme taneční divadlo nebo fyzické divadlo atd. Pracuje se také hodně s improvizací: tanečník vytváří na základě nějakého požadavku své pohyby rovnou na jevišti, nebo s kontaktní improvizací, kde je vše o tom, jak dokážeme reagovat na tělo partnera a takto bych mohla pokračovat donekonečna. Zvláštní je, že já jsem se dvacet let věnovala hlavně tanci klasickému a tančila jsem v kamenném divadle klasický repertoár, ale časem se situace změnila, začala jsem tančit současné věci a bavilo mě to. Asi poslední tři roky se intenzivně věnuji rozšiřování svých schopností v oblasti současného tance na workshopech předních pedagogů a choreografů.
Jak se takový tanec učí?
Důležité je, zda jsou tanečníci, původně zvyklí na klasický tanec, otevření k nové práci. Vše je to pouze o psychice. Je potřeba umět se uvolnit a přijmout úplně jiný styl pohybu a práce, než na jaký je člověk zvyklý. Prolomit tuto bariéru je základní úkol pro pedagoga. Pak už se začíná od jednodušších cvičení po složitější. Současný tanec používá jako jeden z hlavních prvků práci s podlahou (zatímco v klasickém tanci se podlahy dotýkáte co nejmenší plochou svého těla – špičkou - a snažíte se odhmotnit a vznést, v současném tanci jde o zemitost, pohyby se odehrávají často na podlaze, kterou využíváme celým tělem). Důležité je také správné uvolnění těla, dynamika pohybu, vnímaní skupiny a rychlé reakce. Na to vše existuje spousta tzv. her, které s tanečníky dělám nebo ještě dělat budu.
Především jste ale choreograf. Vaši práci mohli již liberečtí diváci vidět v projektu Posedlost baletem. Co plánujete dále?
Posedlost byl úžasný nápad šéfky baletu paní Peškové, jak namotivovat tanečníky a dostat z nich, co ani neví, že v nich je. Já sama jsem byla velice překvapená, jak perfektně zvládli moji choreografii za poměrně krátký čas. Od paní Peškové jsem dostala nabídku udělat pro příští sezónu celovečerní taneční představení Harald Kreutzberg, inspirované slavným expresionistickým tanečníkem 30.let, rodákem z Liberce. Toto téma považuji za opravdu geniální, protože Kreutzberg byl nadčasový tanečník a choreograf. Na tomto projektu budu spolupracovat s uznávaným německým umělcem Markusem Selgem a doufám, že vytvoříme kvalitní představení. Tanečníky bych samozřejmě chtěla vést nad jejich limity, chtěla bych, abychom dospěli do fáze velkého porozumění a důvěry. Nepůjde jen o vytváření pohybů, ale o spolupráci, ve které každý z nich bude osobnost, každý se kreativně zapojí. To je velká výzva pro mne i pro tanečníky.
Jak se Vám v Liberci pracuje a jak se Vám Liberec líbí?
V Liberci se mi pracuje výborně, mám skvělou šéfku, se kterou si rozumíme lidsky i umělecky. Paní Vindušková mě rozmazluje a tanečníci se ke mě chovají velmi hezky a moc dobře pracují. Vlastně jsem si vůbec nepředstavovala, že budu schopná dělat takovou práci, ale osud to tak zařídil a já musím říct, že jsem moc ráda. Liberec je pěkné město v krásném prostředí a navíc zde v divadle pracuje i moje sestra se švagrem, kteří teď mají krásného chlapečka, takže je můžu často navštěvovat.
Já ale žiju s partnerem v Praze, takže jedinou nevýhodou je neustálé dojíždění.
 

 

.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena