HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

Rozhovor s choreografkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou

Rozhovor s choreografkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou
30.10.2009
„Mou hlavní motivací je hudba“
Baletní soubor libereckého divadla chystá svou první premiéru v této sezóně. Bude jí Maškaráda, Čarodějná láska a Špásování, tři choreografie, které spojuje jedno téma - láska. Požádali jsme o rozhovor choreografku a režisérku inscenace, Kateřinu Dedkovou-Frankovou.
S baletem se začíná ve velmi útlém věku – byl to i Váš případ?
Můj vztah k baletu se rozvíjel postupně. Začínala jsem s gymnastikou, cvičila jsem v Sokole. S vlastním baletem jsem začala z dnešního pohledu velmi pozdě, až v patnácti letech, kdy jsem nechala gymnastiky. Zjistila jsem, že u mě tou hlavní motivací je hudba - i u toho sportu vždycky nejvíce přitahovaly okamžiky, kdy se cvičilo na hudbu. A v tom okamžiku už byl k baletu jenom krůček. V deváté třídě jsem se definitivně rozhodla a přihlásila se na konzervatoř. Vedle toho jsem v dětství měla takové ty obligátní zájmy jako klavír, zpěv... prostě mě to k muzice táhlo. Na konzervatoři jsem byla pět let, ale neměla jsem nějaké velké ambice, jako že bych chtěla být někde balerínou. Spíš jsem se s baletem postupně seznamovala. Po škole jsem šla na konkurz do Národního divadla a nastoupila jsem do sboru v tamním baletním souboru - léta praxe v souboru byla velmi podstatná. Tam jsem se také seznámila s Pavlem Šmokem, se kterým jsme založili Pražský komorní balet v divadle Rokoko. 
Patříte k zakládajícím členům této slavné a dnes už legendární baletní scény. Jaké byly začátky?
Když jsme se rozhodli založit nový, jiný baletní soubor, byli jsme - kromě Pavla Šmoka - tři tanečníci. Za rok se k nám přidali další dva a v této malé sestavě pěti lidí jsme začínali... V komorním baletu jsem se seznámila s úplně odlišnou prací, než byla ta, která se učí ve škole a začala jsem se vyvíjet jiným směrem - k výrazovému tancování (i když pro mě osobně je tento název poněkud zavádějící). Během let  v souboru mě Pavel Šmok a ostatní začali postrkovat také do choreografie, vlastně to ani nebyl můj nápad... Někteří tanečníci začínají myslet na práci choreografa už od té doby, co začnou tancovat. Já jsem se věnovala na plno tancování, to bylo na prvním místě. Ale nakonec jsem se přihlásila na HAMU, kde jsem choreografii vystudovala. Žádný papír ale z člověka choreografa neudělá – to je věc praxe, talentu a příležitostí. 
Jak vlastně choreografie vzniká? A jak vypadá práce choreografa na sále?
Asi to nelze říct obecně, každý má svůj styl práce. Já musím mít základní představu, nápad, jak dané téma zpracovat pohybem. Poté si vytvořím hlavní kostru, alespoň první kroky, něco konkrétního, s čím chci začít. Jsou lidé, kteří nadiktují kroky v celé choreografii předem, tak, jak to chtějí a na tom poté také trvají, ale to já nedělám. Já potřebuji spolupráci tanečníků, protože já si můžu něco představit, něco nacvičit, ale ono to na nich „nevypadá“ a proto mám raději, když můžu vycházet z tanečníků, dát jim prostor pro jejich nápady. 
Jak na to reagují?
Jak kteří. Někteří jsou raději, když se jim nadiktuje, jak to má být a oni to „splní“ – jsou tak naučení. Ale já jsem vyrostla na způsobu práce, který se podobal společnému hledání. Tak to dělal Pavel Šmok a mě to velmi vyhovuje. Domnívám se, že je to dobré, když se tanečník necítí jen jako stroj, ale může choreografii ovlivnit. 
V Liberci připravujete baletní večer, jehož první částí je Lermontovova Maškaráda. Kde se vzal nápad, převést toto slavné ruské drama do baletní podoby?
Já vždycky hledám hudbu, která by se mi líbila. K Maškarádě vznikla scénická hudba - a z ní posléze orchestrální suita - jejímž autorem je původem arménský skladatel Aram Chačaturjan. V této hudbě jsou podle mě obsaženy nálady, které mohou vyjádřit hlavní emoce celého dramatu. Netroufám si (myslím, že to ani není možné), předvést na relativně krátké ploše celou mnohovrstevnatost této tragédie. Jde mi spíše o nálady, o mezilidské vztahy, lásku a žárlivost.
Následovat bude Čarodějná láska Manuela de Fally, světoznámý balet plný melodií a tanců jižního Španělska, mnohokrát inscenovaný a dokonce zfilmovaný. Vycházíte z předchozích zpracování, nebo se snažíte o originální přístup?
Libreto Čarodějné lásky bych chtěla v základní lince dodržet: vyprávění o mladé dívce, které se zjevuje zemřelý milý jako duch. Podle legendy ji může od těchto vidin osvobodit přítelkyně, která se pro ni musí obětovat. Neposouvám děj do současnosti, chci zůstat u tradičního, barevného andaluského koloritu. 
Poslední částí baletního večera je taneční kompozice s názvem Špásování na hudbu W. A. Mozarta, co má společného s Maškarádou a Čarodějnou láskou?
V inscenaci bych chtěla zobrazit tři různé tváře lásky – dramatickou, vášnivou a hravou. Špásování je choreografie Pavla Šmoka, jedna z těch původních, nejznámějších inscenací, které jsme s komorním baletem dělali a jak sám název napovídá, je to inscenace veselá, rozmarná, hravá. Chtěla jsem, aby konec byl odlehčený, aby diváci odcházeli z divadla s úsměvem...
 Režisérka a choreografka Kateřina Dedková-Franková
Slavnostní předpremiéra se koná ve čtvrtek 12. listopadu, premiéra v pátek 13. listopadu v Šaldově divadle.
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena