Boris Joneš
„…prožil jsem krásný život.“
Dirigent a sbormistr Boris Joneš (nar. 4. 1. 1932 v České Skalici) je výraznou osobností nejen libereckého operního souboru, ale hudební kultury celého regionu.
Po absolutoriu Pražské konzervatoře, dirigentského, varhanního a klavírního oboru, nejprve pracoval pro divadla na Kladně a v Ústí nad Labem, od roku 1967 až dosud je v angažmá v Divadle F. X. Šaldy. Zde působil jako dirigent, sbormistr a korepetitor, od devadesátých let jako archivář. Na dirigentském kontě má více než 1500 představení, z nichž okolo jednoho tisíce dirigoval zpaměti. Jako dirigent a sbormistr nastudoval více jak stovku titulů. Je uznávaným a dosud vyhledávaným pěveckým korepetitorem a praktikem, mimo jiné též znalcem varhanních nástrojů v kraji. V pozici archiváře opery vytváří notové podklady pro umělecký provoz souboru. Hudební spartace, na nichž se pan Joneš významně podílí, jsou užívány nejen libereckým operním souborem, ale také například Národním divadlem, Českou filharmonií, Pařížskou operou či Berlínskou filharmonií. Boris Joneš v pozici archiváře zároveň vytvořil v Liberci jedinečnou kolekci operní a symfonické literatury, která významně převyšuje archivní standard regionálních divadel.
V červnu letošního roku byla Borisi Jonešovi udělena Medaile města Liberec za mimořádný přínos městu a regionu v oboru hudební kultury. U příležitosti tohoto ocenění, ke kterému celý operní soubor panu Jonešovi srdečně blahopřeje, jsme laureátovi položili několik otázek:
Z Vašeho vyprávění víme, že nepocházíte z hudebnické rodiny. Jak se vlastně započala Vaše hudebnická cesta?
Moji rodiče byli úředníci v České Skalici – otec byl drážním inspektorem a maminka působila na poště, v neděli jsme však navštěvovali kostel, a tam jsem se osudově potkal s varhanami, jimiž jsem byl ohromen. Tento nástroj, který mne celoživotně provází, jsem začal systematicky vyhledávat a učit se hře na něj, stejně tak na klavír, housle, violu a flétnu. Na konzervatoři jsem postupně absolvoval tři obory – varhany, klavír a dirigování, k tomu ještě přibyly, takříkajíc z dirigentského zájmu, 3 ročníky flétny. Byly to však právě varhany, za něž jsem obdržel titul laureáta konzervatoře. Ještě v době studií jsem nastoupil dirigentský post v kladenském divadle, které tehdy vedl Otomar Korbelář. Tehdy divadlo disponovalo hudebním souborem, který ročně prováděl několik operet a jednu operu. Zde jsem získal první ostruhy praktického divadelního provozu.
Jak se na Vaší hudební cestě objevil Liberec?
Krátce po konzervatoři jsem nastoupil do divadla v Ústí nad Labem jako korepetitor, dirigent a také tajemník opery. V roce 1967 zde dirigentsky hostoval Rudolf Vašata, tehdy již několik let působící v šéfovské pozici v Liberci. Tento nadaný umělec a praktik na mne svým dirigentským uměním mimořádně zapůsobil a já pravděpodobně na něho, protože mne ještě téhož roku, jak se říká, „přetáhl“ do Liberce.
…od onoho roku 1967 v Šaldově divadle působíte dosud bez přestávky 53. sezónu. V současnosti jste archivářem, na sborovém sále visí Váš portrét mezi sbormistry – jakými pozicemi jste v našem divadle prošel?
Co se uměleckého provozu týká, pracoval jsem ochotně na všech pozicích, které si právě divadlo žádalo – působil jsem jako korepetitor, sbormistr, dirigent. Archivářem jsem od 90. let.
Činnost archiváře v operním domě ovšem nespočívá jen v opatrování a popisu hudebnin…
Jistěže ne, jde především o přípravu materiálů pro jednotlivé hudební složky, výrobu hudebních partů a particell (výběrů z partitury, v nichž jsou hudební hlasy uspořádány do menších systémů – pozn. redakce), někdy i tvorba nových partitur, pokud nejsou existující party k dispozici, nebo jsou z nějakého důvodu nedostačující. Myslím, že mohu směle prohlásit, že není v mém věku běžné, aby někdo psal celé partitury v notovém programu na počítači, a to v požadované profesionální kvalitě. Partitury, které jsme takto s kolegou Janem Pallasem vytvořili, se tak mimo našeho divadla, objevují i na pultech hudebníků z Národního divadla, České filharmonie, Národní pařížské opery či Berlínských filharmoniků.
Jste varhaník, dirigent, sbormistr, hudební archivář - notový editor. Který z těchto hudebních postů Vás vystihuje nejvíce?
Myslím si, že tyto činnosti u mne nelze nějak dělit do nějakých vyšších nebo nižších kategorií. To vše kompletně patří ke mne.
Jste uznávaným znalcem varhanních nástrojů v kraji, dlouhá léta rovněž působíte jako varhaník v obřadní síni liberecké radnice, doprovodil jste zde mnoho set obřadů – svateb, občánků, maturantů atd. Tuším, že i zdejší nové varhany jsou „Vaším dítkem"?
Varhany v obřadní síni měly již, takříkajíc, odslouženo, nebylo by však vhodné je zcela odstranit. Zvolili jsme tedy metodu elektronického, tzv. virtuálního, nástroje původem z USA, v němž byly jednotlivé rejstříky vytvořeny záznamem zvuků skutečných varhan a jedná se tedy o mnohem kvalitnější zvuk než například u běžných varhan digitálních.
Máte v hudební literatuře, ať již operní, chrámové, symfonické či jiné, nějaké výrazně oblíbené tituly?
V tomto ohledu jsem k hudební literatuře přistupoval vždy velmi prakticky - realizoval jsem se ve všem, co jsem považoval za kvalitní hudbu. Myslím, že mohu vůbec říci, že díky lásce k hudbě jsem prožil šťastný život, neboť toto mé celoživotní hobby vždy bylo a dosud je mým zaměstnáním.
Rozhovor vedl Jiří Bartoloměj Sturz
