„Nejraději držím štětec“
Jak známo, divadlo je kolektivní podnik, v němž každý hraje svou roli – ať již je to přímo na jevišti, nebo i v zákulisí – jedno bez druhého by nebylo divadlo. Kdysi, v době teatrálního baroka, napsal jeden český šlechtic že „svět je divadlo, v němž herci se mění a kulisy zůstávají.“ Pojďme si tedy nyní trochu posvítit právě na ty kulisy v našem divadle. Na jejich tvorbě se v divadelních dílnách „na Americké“ výrazně podílí malířka, hudebnice a vůbec zajímavá osobnost, slečna Šárka Lachmanová. V závěru práce na tvorbě kulis k opeře Jolanta jsme Šárce položili několik otázek:
Vidíme zde krásné kulisy k nádherné Čajkovského opeře. Jak dlouho trvala jejich výroba?
Na nejrozměrnějších částech kulis jsem v malírně pracovala celkem 16 dní, ono při práci s barvami se nedá nic příliš uspěchat. Ale ještě dříve tu byla práce truhlářů a čalouníků. Kulisy k této opeře jsou tvořeny převážně akvarelem – tónované lazurami. Doba výroby vůbec dost záleží na použití techniky a také na velikosti. U Jolanty se jedná o více než 14x4 čtverečních metrů plochy.
Při práci na kulisách působíte v dobrém slova smyslu velmi suverénně. Jak dlouho již v našem divadle působíte?
Pracuju tu 12 let. Původně jsem vyučená aranžérka, ale od dětství jsem tíhla k malování a vůbec tvůrčí práci, no a baví mne to tu. Kromě malířské práce je tu také dost té „štafířské“ – nátěry, kašírky, lakování, lazurování a podobně. Mě baví právě ta kombinace všeho.
Vyrábíte zde také nejrůznější plastiky a sochy z polystyrenu. Dá se nějak jednoduše laikovi vysvětlit, jak docílíte tak autentického vzhledu, že má divák v hledišti pocit, že vidí mramor?
Pokud jde o sochu, základ se vyřeže z polystyrenu a pak se olepuje látkou tzv. organtýnem. Na ni se pak dělá povrchová úprava, která dodá tu pravou iluzi. Barevně korigovat se dá ledacos. Takto tvoříte např. i různé detaily architektury nebo dřevořezby, záleží, jaký simulující nátěr tomu dáte. Nemá to v důsledku takovou hmotnost, což je účel, aby to prostě jeviště uneslo.
Jaký je pro diváka největší optický fígl?
Právě toto. Kombinace barvy, dobrého podkladu a technik dokáže divy.
Stalo se, že by to někdy třeba ještě nebylo dost zaschlé a někdo se od toho umazal?
Tak kulisy by se obecně měly odvážet hotové, tudíž suché. Pokud se stane, že se do práškového mořidla dá málo pojiva, může se stát, že se pak všichni vypadají jak z opery Čert a káča.
S jakým materiálem pracujete nejraději?
Záleží jak pro co. Nevadí mi, zda pracuji na plátně, nebo překližce, nebo na čemkoliv. Prostě mám ráda, když dostanu, nebo si mohu připravit dobrý podklad. Dobře se pracuje na překližce, složitěji s polystyrénem, ale ten se zase lépe tvaruje. Obecně v rámci své práce prostě nejraději držím štětec.
Jak jste se všechny ty techniky to naučila – „googlujete“?
Já maluji od dětství a to už tehdy často na velké formáty. Řadu zkušeností jsem prostě ze zájmu pochytala, výjimečně metoda „pokus omyl“. Co se internetu týká, rad je tam plno, ale v praxi je to často docela jiné, tedy spíš v tomto našem oboru já radím internetu a vkládám nějaké své zkušenosti.
Své práce jste rovněž vystavovala v naší galerii v Malém divadle. Plánujete v budoucnu nějakou další výstavu?
Já jsem zatím skoro všechny své výtvory rozdala. Aktuálně maluji jedno velké plátno se sokolnickou tematikou, ale dost času věnuji také muzice – doma ráda hraju na perkuse – xylofon, vibrafon, zvonkohru, a komponuji si takový popík 14. století. Takže pro výstavu musím zatím nastřádat práce, tak snad někdy.
Ale můžete si potom vernisáž sama hudebně doprovodit… Chodíte se do divadla dívat na své práce?
Ráda bych, ale většinou hned, co jedny kulisy dokončím, začnu pracovat na dalších, a tak mi času na klasickou návštěvu představení moc nezbývá. Ale chodívám tu a tam práci omrknout na zkoušky. Tady u nás v dílnách ty kulisy vypadají úplně jinak, protože jsou v denním světle, s tím musí člověk při výrobě počítat, aby v důsledku dobře plnily funkci, konec konců – divadlo má dobře odrážet svět a ten také není jen o denním světle.
