HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

PAVEL VANČURA - OD AMATÉRA K CENĚ THÁLIE!

PAVEL VANČURA - OD AMATÉRA K CENĚ THÁLIE!
21.04.2010
Rozhovor se sólistou libereckého divadla a čerstvým držitelem Ceny Thálie 2009
V sobotu 20. března 2010 jsme se v přímém televizním přenosu z vyhlašování Cen Thálie dozvěděli, že Cenu v kategorii Opera – muži získal pěvec Pavel Vančura! Už dříve byl nominován za roli Mefista v Gounodově opeře Faust a Markétka v širším výběru. První nominaci měl za roli Pimena v Musorgského Borisi Godunovi. Letos hlavní Cenu získal za roli Marbuela v Dvořákově opeře Čert a Káča.
Otiskujeme zde část volného záznamu besedy, která se uskutečnila v Klubu přátel liberecké opery a řídila ji předsedkyně paní M. Francová.
Jak se stalo, že jste se z ryzího amatéra stal náhle profesionálním pěvcem?
Když mi bylo asi osmnáct let, zpíval jsem první sóla na kůru v kostele v Čáslavi. Později jsem začal zpívat v pěveckém sboru ve Světlé nad Sázavou. Když pak sbormistr hledal účinkující pro amatérské provedení Blodkovy opery V studni, oslovil mě, jestli bych si zazpíval Janka. Přesvědčil mě a já pak zpíval vedle několika profesionálů. Opera měla veliký úspěch. Když jsem pak v Kutné Hoře slyšel operu Prodaná nevěsta v podání pěvců z Liberce, rozhodl jsem se, že Liberec se stane mým osudem. Napsal jsem tedy panu Dáňovi, tehdejšímu řediteli. Stále jsem ale pracoval jako varhanář. Nedivím se, že když jsem poprvé žádal o možnost účinkování v Liberci, nedostal jsem ani odpověď. Neměl jsem tušení, jak se vstupuje do opery. Byl jsem ve zpěvu ryzím amatérem bez hudebního školení. Protože já se ale hned tak nevzdám, napsal jsem panu Dáňovi znovu. Po čase jsem se dozvěděl, že si pomyslel:“ Aha, amatér, poslechneme si ho a pošleme domů.“ Také už dnes vím, že když mě pozvali a dirigent Martin Doubravský zaslechl moje rozezpívávání, řekl panu řediteli, že to nebude jen tak. Měl jsem zazpívat jednu českou a jednu světovou árii. Zpíval jsem árii vodníka z Rusalky a árii Figara z Figarovy svatby. Árie jsem měl na cucku papíru, takže paní Permanové, která mě doprovázela, spadly noty na zem a museli jsme začínat znovu. Pan Dáňa řekl, že takového amatéra tu ještě neměli a rovnou mi nabídl roli. Skutečně jsem začal pracovat na roli Surina v Pikové dámě a byl jsem tou prací okouzlen. Také vzpomínám na první setkání s panem dirigentem Babickým. Sedl k piánu a spustil na mě, jestli umím noty. Odpověděl jsem, že umím a začalo se hrát.
Jak studujete role?
Záleží na tom, jak je role dlouhá. Když se jedná o hlavní roli, studuji ji denně několik hodin asi tři měsíce. Stává se, že si večer sednu ke klavíru, ponořím se do role a najednou zjistím, že je jedna hodina po půlnoci. Pak se musím násilím přinutit, abych sklapl víko a šel spát. Malé role mi zaberou třeba jen tři týdny a moc se je nemusím učit. Stačí, když si je denně přehraji. Mám ale raději velké role, do nichž se musím cele položit. Ty se mi pak dobře vybavují třeba i po půl roce. Je potřeba, aby se mi zautomatizovaly fráze a role tzv. sedla do hlasu. Lituji jen, že repertoár se většinou staví na tenorech a sopránech a je menší potřeba basistů pro hlavní role.
Máte raději komické nebo vážné role?
Já je tak nerozděluji. Spíš na ty, které mám rád a které ne, i když těch druhých moc není. Někdy se mi role ze začátku zvlášť nelíbí, ale jak ji začnu poznávat, začne se mu i líbit, a když ji zpívám na jevišti, říkám si, že to je snad jedna z mých nejlepších. Ty, které se mi dobře zpívaly, jsem si oblíbil. Rád se „vyblbnu“ v komických rolích, i když podle pana Dáni jsem prý typický seriózní bas.
Co pro Vás znamená rodinné zázemí?
Opravdu moc. Doma jsem ve Světlé nad Sázavou, tam se rád vracím. Pro práci je důležité mít lidi, kteří vám fandí, rodinu. Neumím si představit, jak někdo může zpívat bez zázemí. Je to věc psychiky. Když tohle není v pořádku, hlas jde rychle zu grunt. Se svou manželkou jsem se seznámil v pěveckém sboru. Když jsme se rozhodovali, zda zůstaneme v bytovce v Čáslavi nebo se pustím do oprav zchátralého domku na samotě ve Světlé, váhali jsme. Domek jsem si ale natolik zamiloval, že se koupě uskutečnila. Čekala mě strašná práce, nemám na ni dost času, ale je tu klid. Manželka mi v legraci říká, že tohle řvaní by mi v bytovce netolerovali.Daní za klid a domácí pohodu je dojíždění. Zvlášť v zimě se cestuje dost špatně. Většinou jezdím vlakem nebo autobusem mnohdy se třemi až čtyřmi přestupy, protože řízení auta mě stresuje. Zvlášť před náročnými zkouškami se řízení vyhýbám, protože bych přijel vynervovaný. Takto veřejnými dopravními prostředky jezdím už patnáct let a relaxuji v nich.V Liberci mám zase práci, která mě baví. Kdybych chtěl vydělat peníze, dělal bych něco jiného. Člověk musí dělat to, co ho baví, pak to pro něj má nějaký smysl.
Jak odpočíváte?
Především aktivně. Odpočívám při sportu. Potřebuji i fyzickou práci – té mám doma na zahradě až nad hlavu. Doma využívám fitness vybavení. S cyklistickou partou vyrážím na výlety po cyklostezkách v Posázaví. Všem mladým zpěvákům doporučuji sportování, protože tak se jim vyvine silný trup, který pak působí jako rezonátor. Zpěvák potřebuje silný trup, plíce a srdce, potřebuje se starat o své fyzické zdraví. Na zimní sporty jsem nikdy příliš nebyl. Při sjezdu na lyžích jsem se bál, že bych se zabil, bruslení mi nešlo. Teď už to těžko dohoním. Mám rád vodu, plavání, řeky. Sázavu jsem sjížděl asi desetkrát a týden na vodě na Sázavě přeji každému – stále je tam divočina, skály, krásné lesy, i když už se tam nedá volně stanovat.Literaturu mám ale také rád. Čtu jen na cestách a v ubytovně. Jakmile přijedu domů, čeká mě totiž nashromážděná práce. Mým oblíbeným autorem je Wilbur Smith, čtu ho jedním dechem.
Jeden Váš syn je houslista. Věnují se hudbě i ostatní potomci?
Mám tři děti. Nejstarší je dcera. Ta se stala herečkou a účinkuje v divadle v Brně. Za ní následuje syn, který momentálně studuje houslovou hru v Ostravě. Jen nejmladší syn se nepotatil a zdá se, že nastoupí k policii do Prahy. Moji rodiče se nedožili ani mého účinkování v amatérské opeře ve Světlé, ale z vnoučat by měla maminka radost. Jsem přesvědčený o tom, že když se dítě nevede a nemotivuje, jde úsilí do prázdna. Vidí-li dospělí u dítěte talent, musí ho přidržet, nemůžou to nechat na volno.
Pavel Vančura v besedě pro Klub přátel liberecké opery dokázal, že je kromě špičkového pěvce i dobrým, příjemným vypravěčem a také vyrovnaným, moudrým člověkem, který ke své práci přistupuje s velkou poctivostí a zaujetím. Je skromný, ale vědomý si své hodnoty, což mu dodává důstojnosti. Gratulujeme mu k Ceně Thálie a přejeme mu - a tím i nám, návštěvníkům divadla - mnoho dalších krásných rolí. 
Zapsala: PhDr. Anna Košárková
Pavla Vančuru uvidíte v právě připravované inscenaci Carmen v roli Ecamilla.
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena