HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

OPERA MUSÍ STÁLE HLEDAT JAZYK, KTERÉMU SOUČASNÝ DIVÁK ROZUMÍ

OPERA MUSÍ STÁLE HLEDAT JAZYK, KTERÉMU SOUČASNÝ DIVÁK ROZUMÍ
10.05.2013
Rozhovor Tomášem Pilařem, režisérem chystané inscenace opery Giuseppe Verdiho Síla osudu.
La forza del destino – tedy Síla osudu, opera Giuseppe Verdiho míří do Liberce. Dílo, které mělo premiéru pro Verdiho netypicky mimo Itálii až v dalekém Petrohradu patří bezesporu k vrcholným operám italského tvůrce. Do Liberce ji přináší tým vedený šéfem opery a dirigentem Martinem Doubravským a mladým režisérem Tomášem Pilařem.
Co dnes přivede mladého člověka k tomu, aby se věnoval operní režii?
Především opera samotná. Já o režii snil už od předškolního věku a čím dál více se utvrzuji v tom, že to je povolání, ve kterém mě každá nová práce obohatí o něco překvapivého a zajímavého. S každou operou prožívám nové dobrodružství, a pokud bych měl zavzpomínat, tak většinu těch opravdu silných zážitků jsem prožil právě v opeře.
Jaký máte názor na operu jako útvar?
Opera je pro mě koncentrát toho nejsilnějšího z hudby, dramatu a výtvarného umění, který mi umožňuje zažít takřka rituální okamžik oproštění se od všedního časoprostoru a splynutí s uměním ve své nejvrcholnější podobě. Opera je pro mě „tady a teď“, do kterého se promítá poselství třeba stovky let mrtvého genia, zároveň s poselstvími desítek umělců na scéně nebo v orchestřišti.
Proč si myslíte, že dnes lidé chodí (či nechodí) na operu?
Myslím, že opera byla v Česku v posledních dvaceti letech dost ochromená zamrzlým inscenačním přístupem předrevolučních dob, kdy se jaksi pozapomnělo, že opera je vlastně divadlo. V porovnání s činoherní, ale i například s populární kulturou opeře jaksi ujel vlak, který teď těžko dohání. Opera musí stále hledat jazyk, kterému současný divák rozumí, musí mu nabízet odpovědi na jeho otázky a hlavně ho nesmí nudit. Operní postava musí být rovnocenně zpěvákem i hercem a stejně tak opera musí být koncertem i strhujícím dramatem.
Máte oblíbené opery?
Zatím pro mě byla vždy nejoblíbenější ta opera, na které jsem zrovna pracoval - do každé se snažím proniknout co nejhlouběji, a nalézt téma, které se mě nějak osobně dotýká. Pokud bych však měl mluvit o nějakém snu, který bych si jako režisér rád splnil, tak by to byla určitě Dvořákova Rusalka se svou temnou psychologií postav a dokonalou katarzí, Janáčkova Její pastorkyňa, na které mě fascinuje koncentrovanost a lidskost tématu, anebo Monteverdiho Orfeo - kultivovaný, ale přesto niterný.
V Liberci režírujete operu Síla osudu od Giuseppa Verdiho. Jaký máte vztah k Verdiho operám?
Shodou okolností byl Verdiho Maškarní ples první operou, kterou jsem – ve čtyřech letech – viděl. Verdi je pro mě výjimečný zejména šťastnou rukou při výběru nadčasových a lidských operních témat, dále obrovskou citovou angažovaností, která ovšem neklouzá jen po povrchu a do třetice skvělou schopností nasadit a udržet dramatický rytmus. Jeho opery mají spád a nenudí ani v dnešní době rychlých střihů a zkratkovité dramatické řeči, na kterou jsme nyní zvyklí.

Hledání cesty ze zakletého kruhu vlastní viny

Kdyby někdo řekl „Verdiho Síla osudu“ a požádal Vás o komentář - co byste řekl?

V první řadě je to velká romantická opera se vším všudy. Osobně mě na ní nejvíce zajímá téma hledání vlastní zodpovědnosti, viny, a dále dějový rámec temného společenského ovzduší plného válek a náboženského fanatismu. Dohromady je to velká dramatická freska plná rozsáhlých sborových scén, ale i vyostřených osobních konfliktů, to vše podtržené Verdiho výsostně romantickou hudbou.
A jaká bude Vaše inscenace?
Ve své koncepci hledám rovnováhu mezi velmi křehkou, osobní linií příběhu, ve které se tři mladí lidé snaží vypořádat se svojí vinou, a mezi rozmáchlými obrazy velkých společenských zvratů napoleonské Evropy, které jsou v této opeře zachyceny v šesti velkých sborových scénách. Vzhledem k tomuto konkrétnímu společensko-historickému kontextu, který považuji pro vývoj děje za důležitý, jsem se rozhodnul pro kostýmy v duchu historického minimalismu odkazující ke konci osmnáctého století. Na výtvarném vyznění inscenace se bude zásadně podílet také náročný světelný design a scénografie snažící se konzistentně zachytit hned deset různých prostředí, od lesní jeskyně přes válečné pole, až po klášterní klauzuru. Z režijních prostředků jsem pro tuto operu zvolil co možná nejdetailnější psychologickou práci se zpěváky, fyzické herectví a proměňující se dynamiku jevištního rytmu.
Na závěr obligátní otázka - je podle Vás důležitější hudba, nebo slovo (děj...)?
Jsou si rovnocenné a do triumvirátu bych přidal ještě vizuál, který v mém pojetí není ve službách dramatu, ale tvoří z nich organický celek. Ale i přesto bych dodal, že s dobrou hudbou, ale špatným dějem máte šanci vytvořit pěknou inscenaci, ale naopak už jen těžko.
Premiéra opery Giuseppe Verdiho Síla osudu se koná 24. května, 2. premiéra 1. června 2013 v Šaldově divadle.


 
 

 

.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena