Eliška Jansová, členka našeho činoherního souboru, se zamýšlela nad významem on-line divadla v současné době. Přečtěte si její zajímavé vyjádření.
"Je to zvláštní doba, ve které jsme izolovaní a odcizení nejen v divadle, ale i v normálním životě. Samozřejmě se nám stýská po běžném divadle, ale ta radost, že se můžeme vidět, něco společně tvořit pro diváky, je obrovská. Donekonečna zkoušet do šuplíku a hrát udržovací představení pro prázdný sál moc umělecké duše neuspokojí…
On-line divadlo je i dost jiné stran herectví jako takového – jinak se hraje na kameru a jinak na divadle. Pro nás herce je občas náročnější najít hranici, kdy jde o záznam inscenace – a tedy hrajeme jako v divadle (nenechat se strhnout kamerami k civilnímu herectví, jako při natáčení filmů a seriálů, ale hrát naplno divadlo), a nebo kdy jde o tzv. divadelní inscenaci, kdy se pracuje s detailem a střihem daleko víc a využívají se tedy trochu jiné výrazové prostředky. I pro diváky je to taky jiný zážitek. Najednou mu jsou předem vybírány pohledy a přeci jen onu živou vůni divadla výrazně zkresluje několik skel.
Protože ráda jím, napadlo mě jedno přirovnání. On-line divadlo je jako dort bez cukru. Někomu to vyhovuje, někdo má radost, že po něm nepřibere a může ho sníst kolik chce, a někomu tam chybí TO něco, ta cukernatá chuť. Ale kdo by po dlouhé dietě pohrdnul perníku s bezlaktózovou šlehačkou oslazenou stévií...? (A to podotýkám, že cukrem doma opravdu šetřím, ale někdy...).
S divadlem jsme natáčeli Operaci Archa, připravovali vánoční koledy, pořizovali záznamy divadelních představení, či nás divadlo podporovalo i ve vlastních projektech (já jsem například dělala meditace). Musím říct, že z toho mám spousty zážitků, které bych během divadelního provozu normálně nezažila. Například adrenalin, který jsme zažívali při každém dílu Archy, na kterou jsme ráno dostali text a večer už se to streamovalo, nebo střihání videí, úprava hlasu… Ale už se těším na šum plnícího se hlediště.
Na závěr? Je důležité, aby diváci věděli, že na ně myslíme a že doma nelenošíme, ale zkoušíme a už se na ně těšíme. A jsem přesvědčená, že nejen my v Liberci, ale všichni divadelníci!"
