HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

ODHALENÍ: MÁME V DIVADLE ČARODĚJNICE!

ODHALENÍ: MÁME V DIVADLE ČARODĚJNICE!
30.04.2021

POVÍDÁNÍ O TAJEMNÝCH BYTOSTECH S HEREČKAMI, KTERÉ SE S NIMI SETKALY


Poslední dubnový večer se tradičně slaví filipojakubská noc, oblíbený jarní svátek čarodějnic, spojený s očistným živlem ohně a staršími pohanskými tradicemi svátku Beltain. Ptali jsme se našich divadelních „čarodějek“, jak magický večer oslavují. Nevíte, že máme v divadle čarodějky? Je přece nad slunce jasné, že tyto tajemné bytosti jsou v divadle jako doma! „Divadlo je takový čarodějný svět“, říká herečka Jana Stránská, která v Pratchettově Maškarádě v roce 2015 ztvárnila čarodějku Anežku: „ona nechtěla čarovat, ale vonělo jí divadlo, toužila zpívat v opeře a utekla od té obyčejné magie k divům divadla.“

POVÍDÁNÍ O TAJEMNÝCH BYTOSTECH S HEREČKAMI, KTERÉ SE S NIMI SETKALY

Ano, povídáme si o čarodějnicích s herečkami, které mají s těmi bájnými bytostmi osobní zkušenost a vytvořily na jevišti čarodějky, na které se jistě dobře pamatujete. Jana Stránská nejraději vzpomíná na Magrátu Česnekovou v Pratchettových Soudných sestrách (2002), „celé zkoušení s Pavlem Paloušem a výbornou partou kolegů bylo veselé, stejně jako výpravné kostýmy s velkými parukami, které hercům dávaly opravdovou moc proměnit se v nadpřirozenou bytost“. Kostým úplně proměnil útlou Janu i v Maškarádě, kterou v Šaldově divadle inscenoval Petr Palouš: „Byla jsem tehdy těhotná a navlékli mi mohutný vaton, takové druhé obrovitánské tělo, do kterého jsem se i s bříškem pohodlně schovala, a navrch ještě objemnější volánové černé šaty, takže jsem se nemohla skoro ohnout a pohybovat se v tom byla velká komediantská výzva.“ Čarodějnice jsou pro Janu hlavně bytosti z pohádek a 30. dubna slaví s dětmi na zahradě. „Opékáme buřty a s dětmi vyrábíme vycpanou čarodějnici ze slámy a starých hadrů. Moc pěkná se nám povedla s Verunkou Korytářovou a celou Impseilovic rodinou a všemi dětmi, což je už dohromady pořádná školka!“

 

 

V dramatu Arthura Millera Čarodějky ze Salemu vytvořila Jana Stránská jednu z dívek, které svědčí v procesu s domnělými čarodějkami. Kdo v této hře ale je nebo není „čarodějka“, je celkem znepokojivá otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Další z dívek v inscenaci Pavla Palouše z roku 2000 ztvárnila Jana Hejret Vojtková, která říká: „Každá žena je trochu čarodějka, muži nás tak vnímají, asi proto, že do nich vidíme. Něčím je to přitahuje, ale jak stárneme, začíná jim to vadit, protože už toho víme moc. A jsou mezi námi divoženky, čarodějky i čarodějnice... jsme krásné, když kouzla nezneužíváme, když děláme svět hezčí, když se usmějeme, umíme namíchat i opravdové kouzelné elixíry, třeba elixír lásky. Ale když se řekne čarodějnice, můžeme tím myslet i zlou ženskou. A je to pro ženu výzva, nezestárnout do čarodějnice, ale zůstat laskavou čarodějkou ve výslužbě s dlouhými šedými vlasy v copu. Spíš by byla zajímavá otázka, jestli některá z těch žen, které jsem hrála, vůbec čarodějka nebyla. Možná ty slabé a nejvíc zraněné ztrácejí svou sílu a napojení na ženské síly.“

 

 

 

 

Svátek čarodějnic slaví Jana Hejret Vojtková mnohem častěji než jednou do roka: „Když jsme s mužem unavení, zapálíme na zahradě oheň a díváme se do něj. Oheň dává sílu.“ Jana si zahrála ještě dvě čarodějky takříkajíc profesionální: titulní postavu ve hře Čarodějka Miky Waltariho (inscenoval Pavel Palouš v roce 1998) a Stařenku Oggovou ve zmíněné Maškarádě, na kterou ráda vzpomíná, protože se poprvé potkala s kolegyní Markétou Tallerovou na jevišti jako pár: „Byly jsme roztržité, ale roztomilé a dobré čarodějky. A byla to legrace, ale přitom jsme mohly mít tu čarodějnou moc oficiálně a mohly jsme si užít divoké kostýmy, masky, namalovaný knír a mimořádnou ošklivost, kterou jde po představení lehce sundat.“

 

 

Markéta Tallerová je jako divadelní čarodějka také dost zkušená. V Maškarádě ztvárnila Bábi Zlopočasnou, navzdory zlo-věstnému jménu velmi hodnou. Předtím si ovšem zahrála jednu ze tří mocných čarodějnic, které v bouři prorokují osud nejmenovanému skotskému králi. Shakespearovu tragédii, jejíž jméno jistě snadno uhodnete, inscenoval Pavel Harvánek v roce 1995 a nejspíš by souhlasil s Janou Hejret Vojtkovou, že čarování k ženám patří, protože další z trojice čarodějnic tehdy hrála Michaela Lohniská, která vytvořila současně i slavnou Lady M. po boku Václava Helšuse v titulní roli. O čarodějkách Markéta říká: „jsou stejné jako lidi – hodné i zlé, jak se která povede. Na jarním svátku čarodějnic je hezké, že ho slaví muži i ženy. U nás v Kateřinkách udržujeme zvyky pohanské, vynáší se Morana a na čarodějnice symbolicky pálíme zimu. Vždycky máme na hranici připravenou velkou čarodějnici a celá naše ulice oslavuje u jednoho ohně společně.“

 

 

Ať letos oslavíte konec zimy jakkoli, přejeme vám čarokrásný máj, a snad vás brzy naše čarodějky osvěží překypujícím pohárem elixíru divadelní magie.

.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena