Text sepsal Jiří B. Sturz.
V pondělí 17. 4. odešel v tichosti do hudebního nebe pan dirigent František Babický (nar. 11. 12. 1938). Navzdory erudici v oboru světové opery, platil za výrazného následovníka a ctitele české dirigentské tradice, a to jak v oboru hudebního divadla, tak v hudbě symfonické. Byl zároveň vynikajícím znalcem díla A. Dvořáka a B. Smetany, ale také např. symfonické tvorby Gustava Mahlera. Od závěru 50. let se postupně vypracoval v jednoho z nejvýraznějších představitelů své generace, obdařen nevídanou hudebností, ale i osobitým šarmem v dirigentském gestu, aniž by ztrácel otěže nebo upadal do laciného efektu. Během svého působení v Liberci v 70. letech se mu podařilo např. uvést celý smetanovský operní cyklus, v posledních letech libereckého působení stojí za zmínku zvláště dvojí nastudování Rusalky, dále Prodané nevěsty, ze světové opery pak Pucciniho Manon Lescaut, Tosca či Madama Butterfly. S nebývalou erudicí přistupoval i k operetnímu žánru. S libereckým publikem se rozloučil v r. 2017 symfonickým koncertem, provedením Dvořákovy Novosvětské symfonie.
Své dirigentské dovednosti ještě před několika málo lety předával studentům pražské AMU. Tajemství hudby dovedl rozkrývat s neobyčejnou energií, přísností „padni komu padni“, ale i s taktem a rozhodně se vtipem.
Příznačně formulovanou vzpomínku na Františka Babického, pedagoga, poskytl dirigent Jan Bubák: „…pro vyučování operního dirigování nepoužíval žádnou speciální metodu. Nezajímala ho výuka techniky ani akademické analýzy kompozice, to, po čem u studentů prahnul, byla co největší míra fantazie. Věřil na vnitřní svobodu, při níž se interpret dotýká co neblíže tvůrčího procesu skladatele.
Studovat u Babického bylo lidsky náročné. Studenty stále podroboval zkoumání, zdali svůj nápad myslí dostatečně vážně a upřímně. Nesnášel hudební faleš.
Jeho invence a interpretační nápaditost ztělesňovala estetiku té mýtické generace dirigentů, kteří se nikdy nespokojili s pouhou reprodukcí zápisu, ale hledali co nejsubjektivnější výklad díla.“
Interpretační mistrovství Františka Babického oceňovali nejen liberečtí diváci. Devět sezon působil v Národním divadle, léta též v ústecké opeře a v neposlední řadě v Armádním uměleckém souboru, kde působil jako šéfdirigent. Do Liberce se však opakovaně vracel, až zde v r. 2002 nadobro zakotvil a působil jako stálý dirigent do r. 2016, kdy odešel do penze.
František Babický se narodil v Praze, ale své dětství prožil v Brandýse nad Labem, kde se jako žák v klavíru a později konzervatorista zapojoval aktivně do uměleckého života. Dirigentský svět se mu otevřel studiem na Pražské konzervatoři a později na AMU, kde se stihl ještě osobně setkat s mistrovstvím Václava Talicha. Ačkoliv mladý František Babický směřoval spíše k symfonické hudbě, brzy jej osud zavál jako dirigenta do operního světa, ve kterém nalezl netušený potenciál. Po studiích, a krátkém působení v Českých Budějovicích, vstoupil do opery v Ústí nad Labem, v roce 1974 pak poprvé zahájil působení v Liberci jako dirigent a šéf opery. Byl též znamenitým klavíristou, opakovaně účinkoval např. na Pražském jaru, zajímavostí je, že pravidelně doprovázel také Vladimíra Menšíka v jeho estrádních pořadech.
František Babický byl také velkým milovníkem humoru, dobrého jídla a šachové hry, ve všem pak dosahoval znamenitých výsledků. Intelektuální výbava mu dodávala charakteristický nadhled projevující se nezřídka v komunikaci ostrovtipem, v kontrapunktu však stála hluboce lyrická duše, pro niž byl sarkasmus prostředkem obrany proti stylizaci a malosti.
Odešel nečekaně, avšak tak, jak si přál, doprovázen hudbou Gustava Mahlera a Antonína Dvořáka. Jedním z jeho posledních přání, které již nestihl realizovat, bylo zasadit lípu v areálu Smetanovy jabkenické myslivny. Snad se to podaří „in memoriam“ a lípa se zazelená tak, jako vzpomínka na vzácného umělce a pozoruhodného člověka.
Poslední rozloučení proběhne ve středu 26. 4. od 17:00 na jevišti Šaldova divadla.
Zváni jsou všichni přátelé opery a hudebního divadla, diváci i kolegové.
