HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

NIKOLA ŠUHAJ V OKÉNKU BARBORY MOTTLOVÉ

NIKOLA ŠUHAJ V OKÉNKU BARBORY MOTTLOVÉ
20.04.2011
Rozhovor s Petrem Semerádem
Bez čeho bys nemohl žít?
  Takže první otázkou jsi mě takhle rozbila… Já jsem se připravoval na něco jiného. A na to mám tři hodiny na rozmyšlenou? Asi bez vzájemného sociálního cítění mezi lidmi. Možná to má něco společného s láskou, ale nechci to nazývat láskou, ale chci to nazvat vřelé vztahy mezi lidmi. Vzájemná úcta, respekt, empatie, slušnost, sociální cítění mezi lidmi, to je prostě základ.
A myslíš, že Ty jsi takový?
Snažím se. Díky nějaký sebereflexe se snažím na sobě nějak pracovat. Jsem na cestě.
Co je Tvoje vášeň?
Moje vášeň je ženská energie. Energie obecně, ale ta ženská je ohromě inspirující. Na druhým místě pochopitelně energie z hudby a divadla.
Za co nejvíc utrácíš?
Po tom, co jsem začal zkoušet v Liberci mi přijde, že za žrádlo. To prostě stojí strašný prachy. A donedávna taky hudební nosiče – desky, kazety, CDéčka…
Jaký je rozdíl mezi oblastním a pražským divadlem?
Klišé, že divadlo dělají lidi, to tak prostě je. Rozdíl je jenom mezi těmi lidmi, jak moc se do toho divadla těšíš. Je úplně jedno jestli je to v Praze, nebo jestli je to sto kilometrů, tři sta kilometrů od Prahy. Poznáš to podle toho, když do toho divadla jdeš, jestli se těšíš. A já se zatím do všech divadel těším. V podstatě tak to je.
A jaké je oblastní divadlo F. X. Šaldy?
Teď akorát končíme zkoušení Balady a na mě už doléhá, že mi to bude chybět. Moc mě to tu bavilo.
Jsi muzikant. Máš kapelu Thalidomide.
Kapelu mám osmnáct let. Hrajeme punk. Je to styl, který ne každému sedne. Ale zdání klame. Některé písničky jsou docela melodické. Melodie máme rádi, s melodiemi pracujeme. Hráváme všude možně. Po celé republice, jezdíme i do Evropy. A teď jsme vydali gramofonovou desku.
Gramofonovou? To v dnešní době musí být docela ranec, něco takového vydat, ne?
No, je to docela raketa. Celá ta sranda vyšla asi na sto padesát tisíc. Hodně nám s tím pomohlo vydavatelství, které přispělo skoro půlku.
A když jste vydali CDéčko, tak to přišlo na kolik?
To bylo podstatně míň. I když my to CDéčko máme dost výpravný. Řádově to vyšlo tak na padesát tisíc, možná i víc.
Co je Tvoje vysněná role?
To asi nebude nic konkrétního, ale úplně mě vlastně překvapilo, že někdo jako Nikola Šuhaj je vlastně moje vysněná role. Nebo spíš byla. Ten je mi hodně blízký. A ještě musím říct, že bych si chtěl zahrát nějakou vysloveně komediální srandovní konverzačku. To jo.
A napadá Tě nějaký konkrétní titul? Třeba „Rodina je základ státu“?
No jasně. Něco takového.
Kdo to je Nikola Šuhaj loupežník?
Je to úplně fantastická postava. Je to člověk, kterých je dneska tak strašně málo a ten systém na to hřeší. Byl to člověk, který se v daných podmínkách, v daný době postavil systému, protože se v těch podmínkách tam nedalo žít. Musel se najít někdo, kdo se s tím pokusí něco udělat. Našel se někdo, kdo se jich zastal a kdo se v tom nepořádku postavil těm pánům, kteří tu krajinu zotročovali, zbídačili.
A myslíš, že jiné východisko nebylo, než se jim takhle postavit a vraždit?
Tak on hlavně bral bohatým a dával chudým, než že by vraždil. Dneska to vidíme na případu afrických zemí, na případu Lybie, že někdy je ta revoluce skutečně jen jediná cesta, jak něco změnit. Je mi líto, že to musím říct, ale je to tak.
Jaký je Tvůj vztah ke zbraním?
Já ještě donedávna býval ortodoxní pacifista. Zbraně jsem naprosto odmítal a nemám je rád, ale někdy si říkám, že vlastně…. Ne ne ne! Nemám je rád. Jsem pacifista.
A jak se Ti teda hraje Nikola, kdy běháš po jevišti a děláš pif pif?
Nejde mi o to pif pif, nejde mi o ty zbraně tam. Jde mi o ten postoj toho člověka, že se rozhodl něco udělat, že nesedí doma na prdeli. Něco se mu nelíbí, nelíbí se mu nějaký poměry. Vstane a něco se svým životem udělá a hlavně pokusí se i pozitivním přístupem ovlivnit životy jiných. A to je strašně skvělý.
A kdyby, dejme tomu třeba za deset let takováhle tíživá doba nastala, umíš si představit, že by jsi vzal tu zbraň do ruky a povstal jako ten Nikola?
Jo!
Kdo je to Petr Semerád?
Já nevím. To je nějaký snílek a idealista. Je to svobodný člověk.
Končí Tvoje svoboda tam, kde začíná svoboda toho druhého?
To je základ. Samozřejmě. Jinak ale nemá žádný hranice. A nikdy mít nebude. Ale jak říkám, jediný co na světě platí je žít a nechat žít.
 Ptala se Barbora Mottlová
Foto: z osobního archívu Petra Semeráda a z archívu DFXŠ, úvodní foto: Zdeněk Úlehla
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena