HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ JAKO MARKÉTKA

KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ JAKO MARKÉTKA
26.03.2010
Operní hvězda vystoupí v Liberci
Na konci března budou mít návštěvníci libereckého divadla jednu z posledních příležitostí vidět a slyšet snad nejznámější operu francouzského skladatele Charlese Gounoda Faust a Markétka. Dílo, které Gounoda proslavilo po celém světě, uvede Divadlo F. X. Šaldy ve středu 31. března ve skvělém pěveckém obsazení. V roli Markétky vystoupí sólistka Národního divadla Kateřina Kněžíková, která se v krátkém čase propracovala mezi českou pěveckou elitu a je v současné době jednou z nejvyhledávanějších sopranistek. Svou operní kariéru začínala v Liberci, kde vytvořila mimo jiné právě roli Markétky v Gounodově opeře podle Goethova dramatu. Při příležitosti jejího libereckého vystoupení jsme slečnu Kněžíkovou požádali o rozhovor.
  
    Kateřina Kněžíková "civilní" a v titulní roli
Čím jste chtěla být, když jste byla malá – zpěvačkou?
Již od 4 let jsem hrála na klavír, takže mé dětské krůčky vedly k tomu se stát klavíristkou. Avšak ve 12 letech jsem si zlomila levou ruku, a od té doby už to bohužel nešlo tak, jak by mělo. Má druhá láska byla chemie, takže když jsem se rozhodovala, kam povedou mé kroky v dospělosti, vybrala jsem si obor laborantka farmacie.
Jak jste se dostala ke klasickému zpěvu?
Řekla bych, že tato otázka se hodně vztahuje k mé první odpovědi. Když jsem byla zhruba ve věku 12 let, tak jsem začala navštěvovat hodiny zpěvu. Přišla jsem k tomu jako slepá k houslím, jak se říká. Má bývalá paní učitelka hledala někoho, kdo by mohl jet na soutěž v komorním zpěvu, a zeptala se mé paní učitelky ze ZŠ, jestli o někom takovém neví. Šly jsme k ní dvě, a vybrala si mě.
Kdy jste se rozhodla pro kariéru operní zpěvačky?
Nadchla jsem se poměrně pozdě, zhruba v 16 letech. Původně jsem vůbec zpěvačkou být nechtěla, a když přišla otázka, jestli bych náhodou nechtěla profesionálně zpívat, tak jsem se mé paní učitelce doslova vysmála. Sice jsem měla za sebou úspěchy ze soutěží, ale zpěv jsem brala spíše jako zpestření. Byla jsem si jistá, že se stanu laborantkou farmacie a že se svou sestrou povedu lékárnu. Po základní škole jsem šla na gymnázium, ale po necelém roce mi došlo, že ničím jiným než zpěvačkou být nechci. Celé 4 roky jsem se připravovala na konzervatoř a pak už to šlo ráz na ráz.
Vaše první angažmá bylo v liberecké opeře – jak na tu dobu vzpomínáte?
Ano, svou první větší zkušeností jsem prošla právě v divadle F. X. Šaldy a byla to pro mě opravdu velká škola a zážitek na celý život. Pan režisér Kříž a pan dirigent Doubravský mi, jako totálnímu pulci, svěřili poměrně velkou a náročnou roli Mélie z opery Apollo a Hyacinth W. A. Mozarta. Dodnes si myslím, že ani nevěděli, co dělají. Na první hudební zkoušku jsem přišla naprosto perfektně připravená, ale ze zkoušky jsem šla bohužel s brekem. Originální jazyk totiž nebyla němčina, nýbrž latina, a já jsem musela za 4 dny přestudovat roli do jiného jazyka. Zkrátka noční můra.
Kritici chválí nejen Váš nádherný soprán, ale také skvělé herecké schopnosti, což není u operních zpěváku zcela samozřejmé. Připravujete se na své role vedle zpěvu speciálně i po herecké stránce? Jak vnímáte herectví v opeře?
Po herecké stránce se na roli nijak zásadně nepřipravuju. Nikdy člověk neví, jaké bude režijní pojetí, se kterým mnoho věcí souvisí. Ale sama za sebe musím říct, že velkou školu jsem dostala od své profesorky herectví Reginy Szymikové, která má ten dar vykřesat i z totálního hereckého polena maximum a vést studenty tak, aby o své roli přemýšleli, šli do hloubky a znali detaily nejen o své postavě, ale i o vztazích k ostatním. Operní herectví je alfou a omegou pro to, aby divák neměl pocit, že je na koncertním provedení dané opery. Je to krásná nutnost, která pomáhá, ale někdy i ztrpčuje život na jevišti, pokud se věci nedějí přirozeně.
Postavy, které na jevišti ztvárňujete, jsou velmi často komické, veselé a „živé“ typy – ať už je to Esmeralda z Prodané nevěsty, Zerlina z Donna Giovanniho, Zuzanka z Figarovy svatby či Despina z opery Così fan tutte. Máte takové role raději než, řekněme, vážné postavy?
Mám ráda kombinaci obou. Ale v zásadě bych řekla, že pro můj věk a naturel jsou přirozenější postavy komické. Vážnější postavy jsou často spojeny také s větším dramatismem, který bývá velmi nebezpečný, a člověk se nesmí nechat strhnout vášněmi a prožitkem, ale udržovat si určitý nadhled nad věcí. A to se ještě stále musím učit.
Jak se vám líbí role Markétky v Gounodově opeře? Jaká je Vaše Markétka?
Role Markétky je opravdu krásná, nejen díky hudbě, ale zejména díky množství rovin, kterými prochází. Markétka je na jedné straně mladá naivní dívka, která se bezmezně zamiluje a poznává radosti a slasti života, ale na druhé straně je šílenou a nepříčetnou osobou, nemající kontrolu sama nad sebou. Její šílenství vyvrcholí zabitím vlastního dítěte a její smrtí.
Vzpomínáte si, jak probíhalo zkoušení na tuto operu? Jak se Vám spolupracovalo s panem režisérem Věžníkem?
S panem režisérem Věžníkem byla skvostná práce. Nechal nás žít a vdechovat doušek po doušku každý krok role. Je to režisér s bohatými jevištními zkušenostmi a myslím, že to je na představení vidět. Vážím si režisérů, kteří s vámi udělají roli tak, že se nemusíte nutit do hraní, ale že vás ta role vlastně sama vede.
Opera je uváděna v originále, tedy francouzsky. Jak se Vám zpívá ve francouzštině?
Kvůli této roli jsem se francouzštinu začala učit. Myslím si, že opravdovou výhrou při studiu role je, když znáte zákonitosti toho daného jazyka, ve kterém zpíváte. Práce je potom jednodušší a obzvláště ve francouzštině více přínosná. Nejsem zastánkyní pouhého fonetického přezpívání role bez toho, abych věděla, o čem zpívám. Ale pokud bych si měla vybrat jazyk, tak jednoznačně italštinu.
Co Vás obecně na opeře nejvíc baví?
Nejvíce mě baví právě ono propojení pěvecké a herecké stránky a jejich balanc. Neumím si představit jedno bez druhého. A pak také ten moment, kdy se celé dílo a koncepce začne klubat a vy cítíte, že vám doslova pod rukama ožívá postava, kterou ztvárňujete.
Chodíte ještě na opery jako divačka?
Velice často a ráda, a nejen na opery. Málokdy vynechám nějakou premiéru, a když se mi představení líbí, tak je navštívím třeba i několikrát za sezonu. Je to moje práce, moje zábava, můj život.
Kolik času musíte věnovat cvičení? Kolik času denně „prozpíváte“?
Nedá se s určitostí říct, kolik času denně věnuju zpívání. Snažím se rozvrhnout si týden tak, abych měla čas jak na cvičení, na studium role, ale také na odpočinek, který je nedílnou a nezbytnou součástí pěveckého života.
V březnové inscenaci vystoupí vedle Kateřiny Kněžíkové držitel Thálie 2009 Pavel Vančura (jako Mefisto) a na Thálii nominovaný Rafael Alvarez (jako Faust). Diváci se také mohou těšit na Martinu Kociánovou, Filipa Bandžaka, Blanku Černou a Pavla Kobrleho. Představení diriguje šéf liberecké opery Martin Doubravský.
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena