Pan František Dáňa, dlouholetý ředitel DFXŠ, sólista opery s podmanivým barytonem i vizáží, dnes obdrží vysoké vyznamenání našeho města; Medaili města Liberec, a to za celoživotní přínos kultuře.
Slavnostní akt proběhne dnes v obřadní síni liberecké radnice v 17 h. Panu Dáňovi srdečně gratulujeme, těšíme se rovněž z tohoto ocenění a přejeme mnoho síly a energie do dalších let. Níže citujeme ze slavnostního laudácia, které napsala Hana Zemanová.
„...Pro nás starší dobrý kolega a vstřícný šéf spatřil světlo světa v srpnu roku 1947 v nedalekém Jablonci nad Nisou. V dětství navštěvoval hodiny klavíru v LŠU u paní učitelky Černé. Už jako studenta strojní průmyslovky ho rodinní přátelé, manželé Svobodovi, přivedli ke zpěvu a později i k opeře. Takže začal docházet do pěveckého sboru Janáček a později na soukromé hodiny zpěvu k paní profesorce Běle Chalabalové v Praze. Protože měl zajímavý hlas, přihlásil se po maturitě k přijímacím zkouškám na pražskou konzervatoř. A protože je úspěšně složil, začal studovat ve třídě profesorky Chalabalové a později přešel do třídy profesora Rohana, u kterého studium úspěšně absolvoval. To se psal rok 1972.
Přestože dostal František Dáňa nabídku pokračovat ve studiu na Akademii v Bukurešti, rozhodl se částečně z rodinných důvodů, ale především proto, že absolvoval úspěšný konkurz do liberecké opery, ve studiu nepokračovat. Toto rozhodnutí začalo psát dlouhou kapitolu jeho působení v našem krásném divadle, ve kterém strávil celý svůj dlouhý profesní život.
Jak už to tak tehdy bývalo, kmenový sólista, obzvlášť mladý, opatřený charismatem a jevištní inteligencí, šel takzvaně z role do role, jak říkáme my, muzikanti, zpíval „od Bacha po Vlacha“. Role prvního oboru i ty menší, velkou operu i operetu.
Teď by měl následovat výčet rolí, ale to bychom tu byli mnoho hodin, jak trefně poznamenala jeho paní, mám vyjmenovat role, které nezpíval, že to bude kratší J Tak zkusím vzpomenout jen některé.
Z těch Smetanových si kromě Dvou vdov, kde autor pro baryton nenapsal ani notu, zazpíval ve všech – Vladislava, Tausendmarka, Petra Voka, Kalinu, Krušinu, Tomše, Přemysla i Radovana ( toho prý radši ), v operách Dvořákových bloudil cizinou jako Bohuš, odnesl coby Marbuel do pekla rozpustilou Káču, zazpíval si i v méně známých operách Tvrdé palice nebo Šelma sedlák. Byl Janáčkovým Revírníkem, Théseem z Ariadny Bohuslava Martinů i třeba jedním z lupičů v půvabné opeře Ilji Hurníka Dáma a lupiči. Zazpíval si i v několika světových premiérách oper, například v Magdaleně dlouholetého dirigenta a šéfa opery Petra Doubravského, v opeře Chytrá horákyně libereckého skladatele Miloše Sedmidubského nebo v premiéře opery Emila Hlobila Měšťák šlechticem, kterou naše divadlo uvedlo dokonce v rámci Pražského jara v roce 1989.
Samozřejmě musím zmínit i dlouhou řadu oper světových. Pamatujeme Františka Dáňu jako lazebníka Figara v Lazebníku Sevillském i hraběte Almavivu z Figarovy svatby, knížete Igora, Evžena Oněgina, Tomského i Jeleckého z Pikové dámy, v operách Pucciniho se představil jako malíř Marcel, odpudivý policejní prefekt Scarpia i šerif z méně hrané opery Děvče ze Zlatého západu a ve dvou inscenacích Madam Butterfly jako konzul Sharpless, ve veristické jednoaktovce Komedianti si zazpíval Prolog. Zpíval nešťastného Valentina v opeře Faust a Markétka i toreadora Escamilla v Carmen.
Nevyhýbal se ani lehčímu žánru operety, takže si ho mnozí ještě pamatují z operet Pařížský život, Modrovous, Čardášová princezna, Hraběnka Marica, Veselá vdova nebo Orfeus v podsvětí. Nesmím ovšem vynechat půvabnou Mam´zelle Nitouche, ve které se objevil dokonce dvakrát. V mladších letech jako milovník Champlatreux, později jako cholerický Major.
Na závěr trochu méně stručného výčtu odzpívaných rolí na libereckém jevišti jsem si nechala role operního génia Giuseppe Verdiho a tento seznam je poměrně úctyhodný na jedno oblastní divadlo a jeden pěvecký život. Z rolí titulních nastudoval Nabucca, Macbetha, Simona Boccanegru i Rigoletta. Dále si František Dáňa zazpíval otce Germonta v Traviatě, hraběte Lunu v Trubadúru, Jaga, otce Luisy Millerové a Renata v Maškarním plese, jeho roli z nejmilejších.
V roce 1988 nastoupil do divadla F. X. Šaldy jako šéf opery dirigent Josef Chaloupka a jmenoval Františka Dáňu svým zástupcem. Novým ředitelem Pavlem Harvánkem byl pověřen vedením opery, od 1. srpna 1993 byl oficiálně jmenován jejím šéfem. Starosti s vedením operního souboru Františka Dáňu vedli, pro aktivního umělce k jistě nelehkému, rozhodnutí, s kariérou sólisty opery skončit a nadále se věnovat pouze práci šéfa opery. Divadlo velmi dobře znal a jako praktický člověk usoudil, že skončit se má v nejlepším. A tak byl rok 1994 rokem, ve kterém nastudoval svou poslední operní premiéru jako zpěvák. Byl to symbolicky Giuseppe Verdi a titulní role Simona Boccanegry v režii Václava Málka. I když na jeviště si občas odskočil ještě po roce 2000, ale pouze v mluvené roli již zmíněného cholerického Majora v úspěšné inscenaci Mam´zelle Nitouche.
Jako šéf opery přivedl František Dáňa do Liberce režiséra Alexandra Zykova, který tu inscenoval krásnou Pikovou dámu a Pucciniho Madam Butterfly, Andreje Bezčastného, který se podílel na muzikálech My Fair Lady nebo Hello Dolly a samostatně režíroval Evžena Oněgina a Cosi fan tutte, nebo Antona Nekovara, který se uvedl povedenou inscenací veristických dvojčat Sedlák kavalír/Komedianti, aby později uvedl v Liberci Pucciniho Turandot, Aidu, Andrea Chénier a především Verdiho Otella, který byl první z dnes již dlouhé řady inscenací oceněných „Libuškou“, hlavní cenou na operním Bienále, na kterém se každé dva roky představí všechna česká a dnes i slovenská operní divadla.
Po odchodu Pavla Harvánka se stal František Dáňa na dalších 10 let ředitelem celého divadla F. X. Šaldy, funkci šéfa opery v roce 2001 předal Martinovi Doubravskému. Symbolicky tak přivedl Šaldovo divadlo do nového milénia. Za jeho ředitelování se v Liberci začal pravidelně hrát klasický muzikál, začali se objevovat zajímaví zahraniční i tuzemští hostující režiséři i sólisté a liberecké divadlo začalo rozkvétat do podoby, ve které ho známe dnes.
V roce 2009 se František Dáňa rozhodl svou ředitelskou pozici už dále neobhajovat a odešel do zaslouženého důchodu, který si spokojeně užívá do dnešních dnů. Ale liberecké opeře zůstal věrný dodnes, nenechá si ujít žádnou novou inscenaci a zůstal nám do dnešních dnů velkým příznivcem.
Na závěr mi dovolte malou osobní poznámku. Stát v tento den na tomto místě je pro mě osobně velmi důležité, protože František Dáňa je člověk, který na divadelní chodbě uvěřil patnáctileté holce, že svou touhu pracovat v divadle myslí vážně, a dal mi tu možnost před téměř neuvěřitelnými 35 lety stanout na těch prknech, co prý znamenají svět a splnil mi sen mít tu nejlepší práci na světě.
Děkuji vám za můj splněný sen a děkuji vám jménem všech našich kolegů. Děkujeme za celé ty dlouhé roky práce pro naše krásné divadlo, ať už na jevišti nebo v kanceláři. Upřímně netuším, která pro vás byla těžší. Ostatně za tu vaši poctivou a obětavou práci dnes přijmete od města vaši Medaili za zásluhy. Děkujeme!"
Zdroj: libereckydenik.cz
Foto: Jiří Stich
