HOME
odkaz
Aktuality
odkaz

BALADA PRO BANDITU VE MNĚ

BALADA PRO BANDITU VE MNĚ
16.03.2011
Rozhovor s Milanem Uhdem.
Balada pro banditu se stala téměř národním pokladem, patří k nejhranějším českým hrám a písně z ní zlidověly. Jaký je to pro Vás jako pro autora pocit?
Zpočátku jsem byl překvapen a skoro ohromen. Netušil jsem, že by se představení Husy na provázku mohlo po letech takhle proslavit. Pak jsem si na to začal tak trochu zvykat. Dnes se mi zdá, že ta hra žije vlastním životem a že mi patří jen napůl. Samozřejmě bych rád, kdyby některý z mých pozdějších textů došel podobné obliby. Jenže to se nedá naplánovat. Bůh divadla o tom rozhoduje nezávisle na našem přání.
Když jste Baladu psal, byl jste zakázaným autorem, nesměl jste publikovat. Promítlo se to nějak do textu?
V šedesátých letech jsem hodně pracoval s takzvanou narážkou, nejčastěji na politické poměry. To v sedmdesátých letech dobře nešlo, a i kdybych to zkusil, kamarád Zdeněk Pospíšil, který jako režisér vzal autorství textu na sebe, by mi to škrtl. Ujistil mě o tom předem. Baladě pro banditu to podle mě prospělo. Nevznikl cajtštyk, nýbrž hra, která oslovuje diváky i v poměrech odlišných od těch komunistických.
Při práci na textu jste nevycházel z Olbrachtova románu, ale spíše z dobových novinových zpráv a archivních materiálů. Co Vás k tomu vedlo?
Olbrachtův román je podle mě poplatný představám, podle kterých byli zbojníci předbojovníky revolucionářů. S tím jsem nesouhlasil. Proto jsem se snažil zjistit, jak to bylo mimo román. Chápal jsem Nikolu jako hrdého a sebevědomého člověka, jehož nepoddajnost, ale i nepřizpůsobivost ho přivedla až k asociálnímu jednání. Je v něm zároveň něco sympatického. Neumím ho odsoudit, ale ani obdivovat.
Kdesi jste řekl, že jste Baladu pro banditu psal jako varování před individuálním terorem, ke kterému se v temných sedmdesátých letech někteří Vaši přátelé odhodlávali. Myslíte, že od té doby prošlo poselství hry nějakým vývojem, nebo zůstává v zásadě stejné?
O individuálním teroru mí přátelé jen teoreticky diskutovali. Zato já jsem ve chvílích zoufalství nad bezvýchodností své situace zakázaného autora snil v duchu o tom, že mít revolver nebo bombu, věděl bych, proti komu ji použít. Balada byla určena banditovi ve mně: bojoval jsem tím příběhem s vlastním pokušením „udělat se sám pro sebe“. Snad bylo pochopitelné, ale i bludné a scestné. I dnes jím nemálo lidí stůně.
                                                                                               Ptal se Jan Tošovský.
 
.
HOME ČINOHRA OPERA BALET PROGRAM KONTAKT
.
© 2015, Šaldovo divadlo – všechna práva vyhrazena