ROZHOVOR S VĚROU POLÁCHOVOU
27.01.2014
Věra Poláchová - představitelka Leonory v opeře Síla osudu Giuseppe Verdiho.
Dobrý den Věro, jaká je Vaše zkušenost s hudbou italského skladatele Giuseppe Verdiho?
Milá Lindo. Vzhledem ke sklonu k lyričnosti mého hlasu – protože Verdi si ve svých operách liboval spíše v dramatickém témbru - se mi víceméně “vernovské“ role vyhýbaly. Vzhledem k potřebám domácí scény mi však bylo potěšením narychlo individuálně nastudovat Desdemonu v Othellovi, jejíž „mou“ premiéru viděli diváci ČT2 přímo v přímém přenosu z libereckého divadla. Byly to nervy, ale zároveň úžasný pocit seberealizace. Asi jako vyhrát závod F1 nebo vylézt na jednu z nejvyšších hor světa. Pak byl Macbeth v Národním divadle, kde jsem zpívala v Morávkově inscenaci 1. čarodějnici. Byla to spíš týmová práce, i když právě nejtěžší je obhajovat svůj talent na tzv. „štěcích“. Ale byl to vždy večer plný soustředění, precizních převleků a nádherných poctivých výkonů „políbených pěveckých osobností“, např. pan Ivan Kusnjer-Macbeth, Luděk Vele-Banco a další.
Co je pro Vás osobně na postavě Leonory di Vargas nejzajímavějšího, která zákoutí její duše se Vás nejvíce dotýkají?
Nejzajímavější mi nejprve přišel převlek za muže. Její inkognito. A následně vlastně odhalení její křehké a něžné ženské duše. I přes všechnu tvrdost, kterou se Leonora musí ozbrojit k úniku před smrtí, se v poslední árii i scéně (např. v piánech na vysokých tónech) stále projevují ženské geny. Touha k někomu lnout a s někým splynout. Dar stále dokola trpělivě čekat i odpouštět - to my maminky musíme mít…
S dirigentem představení Martinem Doubravským jste měla možnost spolupracovat již mnohokrát. S režisérem Tomášem Pilařem jste se však setkala poprvé. Potkával se Váš názor na postavu hned od začátku zkušebního procesu?
Myslím, že jsme všichni, včetně alternací a korepetitora, ale i nápovědy, zpočátku opatrně ošlapávali. Věděli jsme, že to může být téma velmi niterné. Láska otce, bratra, budoucího muže, životní zklamání a velmi záhy smrt. Téma země, která spoustu let nezná nic než válku a boje o holý život. Tomáš si nás svým milým přístupem postupně velmi opatrně získával. Dokázal nás všechny položit na oltář vcítění se do kůže lidí, toužících po všem lidském. A věřím, že i divák to pocítí. Je to silné představení.
Vaše ztvárnění postav můžeme vždy charakterizovat jako velmi propracované, hluboké a bezesporu poctivé. Berete inspiraci v běžném životě, nebo se Vaše myšlenky upírají spíše „ke hvězdám“?
Děkuji za uznání …
V každé roli i v každém představení jsou uloženy hodiny a hodiny práce. Nejen mé osobní nad notovým zápisem a nejlepšími dostupnými nahrávkami, ale i společné, nejprve s korepetitorem u klavíru, posléze s dirigentem a poté i s režisérem. Všechno vrcholí napětím v posledním - generálkovém týdnu - těsně před premiérou. Tam se nám ukazuje, jak poctiví jsme byli.
Inspiraci nacházím všude. Určitě je to uložené v hudbě. Hudební invence autorů – muzikantství mě moc baví a vlastně i obohacuje. Skláním se před schopností a darem vyjádřit lidské myšlenky a city něčím tak nehmatatelným jako je hudba. Někdo může říct entuziasmus, cit, fantazie, jiný slabost, přecitlivělost, histerie… Credo mých rolí je „milovat“.
Děkuji za rozhovor
Milá Lindo. Vzhledem ke sklonu k lyričnosti mého hlasu – protože Verdi si ve svých operách liboval spíše v dramatickém témbru - se mi víceméně “vernovské“ role vyhýbaly. Vzhledem k potřebám domácí scény mi však bylo potěšením narychlo individuálně nastudovat Desdemonu v Othellovi, jejíž „mou“ premiéru viděli diváci ČT2 přímo v přímém přenosu z libereckého divadla. Byly to nervy, ale zároveň úžasný pocit seberealizace. Asi jako vyhrát závod F1 nebo vylézt na jednu z nejvyšších hor světa. Pak byl Macbeth v Národním divadle, kde jsem zpívala v Morávkově inscenaci 1. čarodějnici. Byla to spíš týmová práce, i když právě nejtěžší je obhajovat svůj talent na tzv. „štěcích“. Ale byl to vždy večer plný soustředění, precizních převleků a nádherných poctivých výkonů „políbených pěveckých osobností“, např. pan Ivan Kusnjer-Macbeth, Luděk Vele-Banco a další.
Co je pro Vás osobně na postavě Leonory di Vargas nejzajímavějšího, která zákoutí její duše se Vás nejvíce dotýkají?
Nejzajímavější mi nejprve přišel převlek za muže. Její inkognito. A následně vlastně odhalení její křehké a něžné ženské duše. I přes všechnu tvrdost, kterou se Leonora musí ozbrojit k úniku před smrtí, se v poslední árii i scéně (např. v piánech na vysokých tónech) stále projevují ženské geny. Touha k někomu lnout a s někým splynout. Dar stále dokola trpělivě čekat i odpouštět - to my maminky musíme mít…
S dirigentem představení Martinem Doubravským jste měla možnost spolupracovat již mnohokrát. S režisérem Tomášem Pilařem jste se však setkala poprvé. Potkával se Váš názor na postavu hned od začátku zkušebního procesu?
Myslím, že jsme všichni, včetně alternací a korepetitora, ale i nápovědy, zpočátku opatrně ošlapávali. Věděli jsme, že to může být téma velmi niterné. Láska otce, bratra, budoucího muže, životní zklamání a velmi záhy smrt. Téma země, která spoustu let nezná nic než válku a boje o holý život. Tomáš si nás svým milým přístupem postupně velmi opatrně získával. Dokázal nás všechny položit na oltář vcítění se do kůže lidí, toužících po všem lidském. A věřím, že i divák to pocítí. Je to silné představení.
Vaše ztvárnění postav můžeme vždy charakterizovat jako velmi propracované, hluboké a bezesporu poctivé. Berete inspiraci v běžném životě, nebo se Vaše myšlenky upírají spíše „ke hvězdám“?
Děkuji za uznání …
V každé roli i v každém představení jsou uloženy hodiny a hodiny práce. Nejen mé osobní nad notovým zápisem a nejlepšími dostupnými nahrávkami, ale i společné, nejprve s korepetitorem u klavíru, posléze s dirigentem a poté i s režisérem. Všechno vrcholí napětím v posledním - generálkovém týdnu - těsně před premiérou. Tam se nám ukazuje, jak poctiví jsme byli.
Inspiraci nacházím všude. Určitě je to uložené v hudbě. Hudební invence autorů – muzikantství mě moc baví a vlastně i obohacuje. Skláním se před schopností a darem vyjádřit lidské myšlenky a city něčím tak nehmatatelným jako je hudba. Někdo může říct entuziasmus, cit, fantazie, jiný slabost, přecitlivělost, histerie… Credo mých rolí je „milovat“.
Děkuji za rozhovor
