V pátek čekalo na pana Ladislava Duška po představení Leninových balzamovačů překvapení. Děkovačka se změnila v bujarou oslavu jeho 75. narozenin. Přinášíme vám několik fotografií (překvapeného oslavence) z děkovačky a následné oslavy z klubu. A přikládáme přání:
Proč je skvělé, že je Láďa Dušek na světě, aneb Malý fejetonek k narozeninám
…pisatel této gratulace se předem omlouvá za familiárnost, s níž jubilanta, barda našeho divadla Ladislava Duška, nazývá Láďou. Není to ale z nevychovanosti a snad ani z nedostatku vkusu, ale je to proto, aby za škrobeností narozeninové zdravice nezmizela upřímnost a hlavně oslavenec sám. Byla by to škoda, protože ten veselý a elegantní muž s pěstěným knírkem se vymyká světu kolem sebe a nutno podotknout, že tím naši každodenní realitu obohacuje a dělá lepší.
Kdybychom žili v době, kdy si literáti hráli se slovíčky více než dnes, napsali by muži od pera snad něco v tom smyslu, že „doba bez ohledu na krásu ducha a bonton bonvivánů pílí za účelem stroze prozaickým“. A je to ke škodě nás samých, že neumíme žít a těšit se z věcí bezúčelných, hrát si a dělat šprýmy. Neznám nikoho jiného, než „potentáta Libereckého království“, kdo by se s takovou vervou a udatností vrhal do víru politického dění neexistující monarchie či holdoval samizdatovému humoristickému časopisu, jehož jediným cílem není zisk ani distribuce, ale humor sám. A v tom tkví kouzlo, za které mám Láďu rád. Propadat věcem pro ně samé, a ne pro užitek z nich plynoucí. Je jako šampaňské, které prchá a prchá, bublinky se nedají chytit, ale o to jsou opojnější…
A snad právě pro to všechno je pro něj divadlo svaté. Nezůstal mu nikdy dlužen ani kousek vší své poctivosti. Divadlo bylo vždy na prvním místě, ne kvůli smyslu pro povinnost, ale kvůli schopnosti milovat. Milovat znamená podléhat, být unesen, být okouzlen. A to Láďa umí a náš svět to stále více potřebuje.
Vše dobré v životě i na jevišti přeje spolu s celým ansámblem Tomáš Syrovátka
Foto: Julius Gulyas
