CHARLOTTA OČIMA KRITIKA
27.04.2010
Recenze na premiéru baletního představení
Nová baletní inscenace libereckého divadla s názvem CHARLOTTA; PŘÍBĚH MEXICKÉ CÍSAŘOVNY, JEJÍŽ SEN SE PROMĚNIL V ŠÍLENSTVÍ, měla v pátek 23. dubna svou premiéru. Choreograf a režisér Jiří Horák vytvořil celovečerní dramatický balet, vyprávějící pohnuté životní osudy belgické šlechtičny. V hlavní roli zářili vynikající Barbora Kohoutková a Petr Münch, stejně jako celý baletní soubor libereckého divadla.
Přečtěte si recenzi Libora Tampiera, spolupracovníka Mf Dnes, která vyšla 26. dubna:
Originální příběh, hvězdná představitelka hlavní role i zajímavé výtvarné řešení. To vše nabízí nový balet Charlotta. Tvůrci už před premiérou avizovali, že cílem je nabídnout dramatický kus plný děje, ne jen prázdné baletění. To splnili na sto procent. Kdo před začátkem nahlédne do programu, nemůže v ději tápat. Většina dění na scéně je navíc perfektně srozumitelná i bez nápovědy. Choregraf Jiří Horák dokázal skloubit krásu pohybu s jednoduchou sdělností, všechno je čitelné, místy až polopatické. Díky skvělým sólistům si může dovolit čerpat z klasického baletního rejstříku. A jestli někdy bývá taneční divadlo zástěrkou neschopnosti udržet se na špičkách, tady to tak rozhodně není.
Srozumitelnosti bohatého děje napomáhá i výtvarné řešení. Dominantním (a jediným) prvkem na jevišti jsou bílé kvádry na kolečkách - z jedné strany slouží jako projekční plátno pro diapozitivy, které posouvají děj v čase i z místa na místo, z druhé strany stěna chybí a uvnitř jsou stolek s židlemi, případně pohovka. Jednoduchým otočením se scéna v rychlosti mění, ve zvoleném tempu vyprávění není na prostoje čas. Plusem je i bohaté využití světel dokreslujících atmosféru jednotlivých scén (třeba poprava u zdi).
Příběh neobyčejné ženy s poutavým osudem by vydal na romantický televizní seriál. Navzdory tomu se autorka libreta Renata Chramostová a choreograf Jiří Horák snaží postihnout všechny klíčové momenty života mexické císařovny s velkými ambicemi a smutným koncem. Začíná se výjevy z dětství, střihem se posouváme k námluvám, svatba, odloučení, zklamání, víra v nový začátek za oceánem, fascinace domorodci. V druhém dějství mocenské boje, setkání s papežem, poprava manžela, šílenství. Rozhodně žádná nuda, ale ve výsledku působí inscenace jako poutavě zpracovaný životopisný dokument - zajímavý, ale trochu studený. Pro samou akci jakoby nezbývalo dostatek prostoru pro bohatý vnitřní život hrdinky. Přitom síla tance je především ve zprostředkování emocí.
Je to škoda o to víc, že Jiří Horák má k dispozici Barboru Kohoutkovou. V hlavní roli jí stačí chvilka, aby ukázala, proč sklízela potlesk na prestižních světových scénách. Ladnost, elagance, bezchybná technika, ale především dokonalé procítění role. Ona ví, o čem tančí, a umí to bez potíží vyjádřit - pohybem, gesty i výrazy ve tváři. Ona zvedá celkový dojem z Charlotty vysoko jako své špičky.
Fotografie Petra Jedináka a Karla Kubáta.
