BALETKA ŠÁRKA BRODACZOVÁ V OKÉNKU BARBORY MOTTLOVÉ

Barbora Mottlová
Čeho jsi v životě nejvíc dosáhla?
Mám dvě úžasné děti, které mi dělají od rána do večera radost. A že jsem svůj sen nějakým určitým způsobem zrealizovala, přes všechny možné úskalí. Mým snem bylo tancovat. Tancuju i přesto, že mám dvě děti a měla jsem nějakou pauzu.
A až to nepůjde, tancovat?
To je velká otázka, která se blíží závratným tempem. Určitě bych v tomhle oboru chtěla zůstat. Učím už teď, ale chtěla bych hlavně tvořit. To mě zajímá a baví. Pár zkušeností už mám. Tvořila jsem pohyby do některých inscenací. Důležité jsou příležitosti. Určitě bych u divadla chtěla zůstat a ne jen učit.

Kdyby sis měla vybrat mezi Libuškou Šafránkovou a Matthew Perrym?
Určitě si vyberu Libušku Šafránkovou. Protože hrála Popelku v pohádce Tři oříšky pro Popelku. To byla v dětství moje nejoblíbenější pohádka. Pravidelně každý vánoce jsem na to koukala. To byla ta princezna, ta Popelka, ta holka, co čeká na toho svého prince.
Je to Tvoje nejoblíbenější pohádka do dneška?
Ano, je. Já už dneska pohádky skoro vůbec nestíhám, což mě strašně mrzí. Je to pohádka, kterou mám opravdu asi nejraději.
Co Ti vždy a bezpečně nažene husí kůži?
Jakmile se děje nějaký stres, nějaké nepráví, nespravedlnost. Ať už se to týká mě nebo někoho v mém okolí.
A v dobrém slova smyslu?
Já se pohybuju pořád kolem divadla. Takže, když vidím nějaký umělecký výkon, který je opravdu zajímavý, to mám husí kůži.

A můžeš uvést nějaký konkrétní příklad?
Tady v Liberci to byl třeba Petr Jeništa ve hře Zločin a trest. Byla místa, kdy mě jeho herecký výkon opravdu dostal. Říkala jsem si, jestli to opravdu jen hraje nebo to myslí doopravdy. Ten jeho projev byl tak přesvědčivý, že jsem měla husí kůži. Jinak,sleduju tancování všude možně, kde se dá. Našla jsem video s Číňankou, tanečnice všestranně nadaná, na klasiku i na modernu a ta předváděla takový věci, že přemýšlíš, jestli je to opravdu realita. Na jednu stranu to hrozně obdivuješ a na druhou stranu ti to nahání úplně tu husí kůži. Tahle východní škola, ať už je to taneční, cirkusová, artistická, krasobruslařská, má k člověku úplně jiný přístup, než v Evropě a Americe. Ty dětičky to tam nemají "lehké", co jsem tak slyšela i od svých východních kolegů. Já bych to na vlastní kůži určitě zažít nechtěla. Ani bych to nedovolila u svých dětí, které mají různé zájmy. Myslím, že za to to nestojí. Všechno s mírou. Mně se zatím vyplatilo mít pohodový přístup, když je člověk pilný a talentovaný, tak to jde i jinak.

Na co nejraději vzpomínáš z toho uplynulého roku 2011?
Když moje dvě dcery začaly rozbalovat dárky na vánoce a objevily tam svoje vysněné dárečky. Ty výrazy těch tvářiček, to byly ty nejúžasnější zážitky. Baví mě rozdávat dárky a vidět jakou z toho mají lidi radost.
Co Ty a novoroční předsevzetí?
Já když si řeknu, že bude od teď něco jinak a natrvalo, tak to prostě nedodržím. Ono se říká, že ani hvězdy v tomto období nejsou nastaveny tak, aby lidi od nového roku byli schopní plnit předsevzetí. Nejlepší je prý si dávat předsevzetí na jaře, kdy tělo, příroda začíná znovu pučet.
Řekla bys, že je ve tvém životě láska?
Já si myslím, že určitě je. Teď mám lásky hodně. A jsem za to strašně vděčná a šťastná. Doufám, že mi to vydrží co nejdéle...