DVĚ VDOVY

DĚJ OPERY PODLE HANY SÉQUARDTOVÉ:

Na venkovském sídle žije mladá vdova Karolina Záleská, která s energií a zápalem

moderní ženy řídí celé své hospodářství, je nadšena svou samostatností a své vdovství

nebere nijak tragicky. Na návštěvě u ní je sestřenice Anežka Miletínská, rovněž

mladá vdova, která však je plně ponořena do svého smutku a počínání Karoliny považuje

za velmi nemístné. Obě vdovy již na pohled odlišuje oblečení, půvabné a svěží

Karoliny a černé smuteční u Anežky. Hajným na statku Karoliny je Mumlal, který se

rád staví do pozice rádce i ochránce své mladé paní. Přichází ke Karolině se stížností,

že se v jejím hájemství od rána pohybuje pytlák, který střílí, nic netrefí a Mumlala

přehlíží. Karolina si ihned pomyslí, že to není pytlák obyčejný, a povšimne si reakce

Anežky, jež prozrazuje, že ta něco o neznámém pytlákovi ví. Veselá a temperamentní

Karolina má chuť přijít věci na kloub a příjemně se pobavit. Ukládá proto Mumlalovi,

aby pytláka zajal, a slibuje za to dobrou odměnu. Mezitím se pytlák přiblíží až

k terase zámečku a po komickém dohadování a provokacích konečně docílí, že ho

Mumlal zatkne a předvede své paní, aniž by opomněl zdůraznit svou odvahu. Neznámý

muž se konečně setkává s oběma mladými vdovami. Představuje se jako Ladislav

Podhájský z Prahy, vlastnící statek na Šumavě. Karolina ho v žertu prohlašuje zločincem,

inscenuje výslech a nakonec soud, při němž odsuzuje Ladislava na půl dne

do vězení. V živém soudním dialogu vyrozumí z náznaků, že Ladislava přivádí na její

statek zájem o Anežku, ta však zůstává uzavřená a pobouřena jednáním Karoliny.

Ladislav se snaží k Anežce přiblížit, Anežka však zůstává neoblomná. Když pak ani

Karolina nemůže Anežku obměkčit, rozhodne se sehrát s oběma hru. Před Anežkou

prohlásí, že se již nabažila své svobody, bude se zajímat o Ladislava sama. Pozve

ho na dožínkový ples, kde se s ním při tanci – ‚zákolanské‘ – v duchu tradice políbí.

I Ladislavovi předstírá lásku. Anežka se dovídá od Mumlala o chování Karoliny

na plese a v náhlém strachu, aby Ladislava neztratila, se rozhodne rychle k činu.

Odkládá svůj smuteční oděv a v krásných plesových šatech spěchá na ples. Poznává

však, že přichází již pozdě, když spatří Ladislava u nohou Karoliny. Vznikne napjatá

situace, z níž volí Ladislav jediné východisko – ústup. Karolina s Anežkou osamí.

Předtím Karolina předstírala svou lásku Ladislavovi a utvrdila se ve svém odhadu,

že ho na její statek přivádí dávný a hluboký cit k Anežce. Nyní vyslechne přiznání

také od vzrušené Anežky. Ta se vzpírala citu tak dlouho jen proto, že ji Ladislav

zaujal dávno před ovdověním a ona chtěla tento svůj ‚prohřešek‘ odpykávat věrností

manželu až za hrob. Konečně však nahlíží nesmyslnost takového rozhodnutí. Když

Karolina oběma přizná, že s nimi sehrála komedii a své city pouze předstírala, podává

šťastná Anežka Ladislavovi svou ruku. Jenom Mumlal, obdivující předtím Anežku

jako vzorovou vdovu, nemůže pochopit její proměnu. A tak příběh, který se rozvinul

v radostném dožínkovém ránu, se šťastně uzavírá.