DCERA PLUKU

Rok 1918. Jedenadvacátý pluk Čs. legií ve Francii dostal speciální výcvik, sofistikované technické vybavení i osobní povzbuzení T. G. Masaryka. Letí přes Alpy na nebezpečnou misi s cílem sprovodit ze světa německého císaře s miliony mrtvých na kontě. S muži cestuje i jejich markytánka. Marie se k nim dostala coby kojenec, když jí jako nemanželskou chtěla její matka na čas ukrýt. Leč ve víru války se všechny jejich vazby zpřetrhaly, Marie neví nic o své rodině a ta zas o Marii. Je z ní energická mladá dáma, která si v ničem nezadá s chrabrými muži ve zbrani, po jejichž boku vyrostla.

Vzducholoď ale ztroskotala a v horách se tak osudově střetávají cesty regimentu a Markýzy hledající svou dceru, která se však v souboji s vlastním svědomím označuje za její tetu. A ovšem i alpského kovboje, jemuž náramně záleží na tom, aby zde pluk s krásnou markytánkou zůstal co nejdéle. A aby se nemuseli rozloučit, dává se k pluku se vší parádou naverbovat a žádá jej o Mariinu ruku. Vtom  se ale mění rozkazy, regiment musí pryč a Markýza dívku nekompromisně odvádí na svůj zámek.

Je po válce a na zámku markýzy z Bergenschawrzu se horlivě pracuje. Řemeslníci vrací budově po zásahu petardou bývalý lesk, markýza zbavuje Marii vojenských manýrů. Obé se střídavým úspěchem. Chce jí dobře a bohatě provdat. Dívka však nedokáže zapomenout na léta prožitá za zvuku vojenských pochodů. Teskní, cítí se osamocená. Ještě že je tu aspoň válečný invalida Sulpice. V nejslzavější chvíli se překvapivě objevují Mariini staří kamarádi, kteří právě nalezli ztracenou dceru. Toniova žádost o dívčinu ruku, pro kterou už je vybrána partie s modrou krví v žilách, je smetena ze stolu. Mladík jako svou poslední šanci vytahuje z rukávu trumf: markýza nikdy sestru neměla, nemůže tudíž být Mariinou tetou! Markýza se vzápětí v důvěrné debatě se Sulpicem přiznává: ano, je skutečně její matkou a před lety ji poslala do závětří ve strachu z reakce zkostnatělého okolí. Schyluje se k slavnosti, na níž má být podepsána svatební smlouva. Markýza vidí svou dceru, ochotnou se podvolit matčině vůli a vzdát se své lásky. Těsně před osudným podpisem trhá markýza smlouvu na kusy. Teď už reakce vznešených hostů nedbá. Nebude přece své jediné dceři ničit štěstí. Marie s Toniem si padají do náručí a mladík, který si ve válečné vřavě vydobyl hodnost poručíka, je vyznamenán samotným prezidentem Masarykem.