ONDŘEJ KOLÍN

Rozený Pražák (*1995), který větší část života prožil na vesnici. Vyrostl ve vesničce Cotkytle nedaleko Lanškrouna na pomezí Čech a Moravy. Dojížděl do škol a kvůli studiu musel brzy z domu, snad proto o sobě s nadsázkou prohlašuje, že doma je tam, kde má peřinu, a kočování má v krvi po svých maďarských předcích. Měl štěstí, že jeho múzičnost od útlého věku rozvíjela výborná učitelka hry na klavír v lanškrounské základní umělecké škole, takže hraje nejen skvěle na klavír, ale taky na kytaru, harmoniku, basu nebo skleničky a říká, že se rád učí a zahraje na jakýkoli hudební nástroj. Improvizuje, skládá a samozřejmě zpívá. První zkušenosti s divadlem sbíral na gymnáziu v Lanškrouně v amatérském spolku Škeble. Na JAMU studoval v ročníku Oxany Smilkové, jeho absolventské role byly Péťa Trofimov ve Smilkové autorské inscenaci Světová duše, inspirované Čechovem, Clov v Beckettově Konci hry, Doktor a Kněz ve hře Sarah Kane Faidřina láska a Haimon, Teiresias, Hlídač, Posel a Sbor thébských starců v Sofoklově Antigoně. Během studia také účinkoval v ostravském Cirkuse trochu jinak jako mim, klaun a akrobat na chůdách. Rád se prochází po lese, přemýšlí, čte, potkává zajímavé lidi, poslouchá hudbu, ale ze všeho nejraději se učí stále nové věci. Právě proto považuje herectví za ideální profesi: „Cokoli vás v životě potká, herectví vděčně hltá a tvaruje vás.“ Všechny jeho zájmy se stále vracejí k divadlu. Přiznává, že divadlo je pro něj droga. Do souboru liberecké činohry nastoupil v srpnu 2019 a rozšířil tak zdejší silnou sestavu absolventů brněnské JAMU. Jeho prvními úlohami jsou Lyngstrand v Ibsenově Paní z moře a titulní úloha ve fantasy pohádce Hárún a moře příběhů.