ČAROSTŘELEC

Jen málokterá opera, která dokonale souzněla s dobovou náladou a vkusem, přežila do dnešní doby. Weberův Čarostřelec je bezesporu jednou z nich. Dílo, které svým námětem i zpracováním na jednu stranu odpovídalo romantickému zájmu o vše tajemné, snad až strašidelné a zároveň svou dobrosrdečností a líbezností konvenovalo nastupujícímu biedermeieru, dílo, které Heine označil za nádherné a zároveň nesnesitelné, neboť není hodiny, aby si ho nějaká pradlena, či tovaryš nezpívali pod oknem jeho pracovny. Pověst o černém myslivci, pomocníkovi samotného ďábla, který získává duše myslivců za slib ulití čarovných kulí má svůj původ v čarodějnických procesech 15. a 16. století, konkrétně snad ve zprávě o procesu, který proběhl v roce 1710 v Domažlicích. Libretista Friedrich Kind proto zasadil příběh nešťastného a osudem zkoušeného mysliveckého mládence Maxe do hlubokých českých lesů.
Popularita Čarostřelce po jeho premiéře 18. června 1821 v Berlíně byla obrovská. Opera se rychle rozšířila po celém Německu a také do zahraničí. Její původní singspielová podoba s mluvenými recitativy, byla v mnohých případech nahrazena úpravou s dokomponovanými recitativy. Autorem jedné takové úpravy je i samotný Hector Berlioz, který Čarostřelce velmi obdivoval. V chystané liberecké inscenaci budeme vycházet z německého překladu této verze, kterou v novodobé premiéře poprvé uvedlo divadlo v Trieru v roce 2010.