ZUZANA HOLÉCZYOVÁ

Vysoká, a přitom křehká blondýnka z Nového Města na Moravě je letošní absolventkou činoherního herectví na pražské DAMU. V nové inscenaci Alois Nebel hraje hned několik postav a musí zvládnout náročný převlekový maraton i různé charaktery z komiksu. Sama o sobě říká: "Jsem kavárenský typ, ráda posedím u kávičky a zákusku. Poslouchám hudbu a tančím si u vaření. Ráda sportuji. Chodím na výlety. O prázdninách trávím čas jako vedoucí na dětském táboře nebo organizuji rodinné oslavy. Na Liberci se mi líbí, že má dvě scény. Šaldovo divadlo je noblesní scéna, zatímco Malé divadlo je takový punk. Herci většinou preferují buď malou, nebo velkou scénu, a tady jsou obě. Sama nevím, jakou bych si vybrala. Asi spíš tu komornější. Z architektury mě nadchlo náměstí. A je skvělé, že je tady všude blízko do lesa. Pocházím z Vysočiny a mám ráda procházky v přírodě. Těším se, až si projdu okolí Liberce. Ale lyže moc nevyhledávám, tak spíš až v létě." Doteď však hrála se spolužáky jedné generace. Jaké je zkoušet se staršími kolegy? "Pozoruju práci kolegů na roli a učím se od nich. O výsledek inscenace jsem neměla strach, protože už na první zkoušce jsem byla nadšená z toho, jak Václav Helšus čte vyprávění Aloise Nebela. Jako malá jsem před spaním poslouchala pohádky v podání špičkových herců, a kdyby nějakou namluvili herci z Liberce, ráda bych si ji poslechla i dnes. V ansámblu činohry DFXŠ mě příjemně překvapila rodinná atmosféra. Mám ráda, když si kolegové pomáhají, protože zkoušení může být náročné a podpora kolegů je pak nejdůležitější. Jako malá jsem hrála basketbal a jsem týmový hráč. Líbí se mi, že liberecký soubor pracuje jako tým." Jaké zážitky si odnese z Aloise Nebela? "Nejbláznivější byl generálkový týden. Trénovat, za jak dlouho se stihnu převléci. A nejkrásnější zážitek byla podařená premiéra, kdy do sebe všechno úžasně zapadlo jako puzzle."