Herec Divadla F. X. Šaldy v letech 1969-1983
Narodil se 18. 9. 1944 v Třebíči
Tatínek byl obchodník a majitel konzervárny, maminka studovala na konzervatoři klavír.
Od dětství ho lákalo divadlo, na gymnáziu hrál s ochotníky.
Na JAMU, díky tomu, že je narozený v září, nastoupil jako benjamínek v 17 letech. Jeho ročníkovými pedagogy byli Josef Karlík a Vlasta Fialová. Absolvoval v roce 1965 rolí Smrťáka v Konci masopustu.
Do prvního angažmá nastoupil ve Východočeském divadle v Pardubicích (1965–1969), následovalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (1969–1983).
V roce 1984 nastoupil do angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Tady ho čekala řada velkých rolí. Kromě dalších zde nastudoval svou asi nejslavnější roli: markýza de Sade v inscenaci Marat – Sade (režie Petr Poledňák, 1988).
V roce 1993 odešel do Divadla pod Palmovkou (1993–2001 a 2003–2014). I zde byl hodně obsazovaný, hrál role dramatické, jako Pana Puntilu ve stejnojmenné inscenaci (1994), a Lebeděva v Idiotovi (1994); ale i role komické, třeba Osgooda Fieldinga v Sugar (2009) nebo pana Paraviciniho v Pasti na myši (2011).
Jednu sezónu byl členem Divadla v Dlouhé (2002–2003), a poté se souborem spolupracoval jako host. Ztvárnil zde Leo Naphtu v Kouzelném vrchu (1997), Verchovenského v Běsech (2002), Sardelliho v Pratchettově Maškarádě, azylanta Otu v Brechtových Hovorech na útěku (2016) a naposledy v alternaci Vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně
Dvě zásadní role ho čekaly také ve Spolku Kašpar: fyzik Bohr v inscenaci Kodaň (2001) a zejména garderobiér Norman v Garderobiérovi (2003).
Nastudoval téměř 190 divadelních rolí. Hrál na Letních shakespearovských slavnostech, v Divadle v Řeznické, hostoval v Národním divadle, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Divadle Palace.
Miloš byl nesmírně pilný, pracovitý a charismatický člověk a herec; výborný pozorovatel a sarkastický glosátor.
Velice působivě vylíčil jeho herecké schopnosti Jan Kerbr v recenzi k inscenaci Garderobiér v divadle Kašpar:
„… hlavní postavou v inscenaci Jakuba Špalka u Kašparů je garderobiér Norman, v němž dostal· životní příležitost Miloš Kopečný. Ušlápnutý, ale taky hyperaktivní, zhrzený i věrný, horečnou aktivitu vyvíjející a pro chod unavené kočovné společnosti zcela nepostradatelný; tak lze charakterizovat Sirova garderobiéra. Jeho snaživá verbální jedovatost je částečně úspěšná v tužbách nepustit do Sirovy blízkosti žádné rušivé elementy, natožpak nové lidi. Uštěpačné poznámky o kolegově homosexuální aféře maskují vlastní orientaci, mentorská nadřazenost vůči mladším či Sirem méně oblíbeným členům divadelní trupy dojímá průhlednou „rafinovaností“. Kopečný se po jevišti pohybuje s vnitřní tenzí, rozdělenou do drobných akcí, jeho hlas klouže po hranách rozdurděnosti i zženštilosti a na jevišti brzy vyvstává velký příběh životního outsidera…“ (Jan Kerbr: Garderobiér z Celetné obstojí v konkurenci, Divadelní noviny, č. 22, 23. 12. 2003)
V roce 2022 mu bylo uděleno Čestné občanství města Třebíče.
V roce 2025 získal Cenu Mater Prix, kterou uděluje Nadace Život umělce.
V roce 2024 spolupracoval na projektu Orální historie NIK – IDU, jeho vzpomínky si lze poslechnout v badatelně informačně – dokumentačního oddělení Divadelního ústavu.
Více k divadelním inscenacím, na kterých se podílel, naleznete ve Virtuální studovně Divadelního ústavu NIK.
Ve studovně DÚ jsou k nahlédnutí digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze, rozhovory.
