"Pátek byl asi tím nejsmutnějším dnem, který jsem za víc než deset let u divadla zažil. Ještě odpoledne jsem měl z kusých útržků zpráv dojem, že situace se sice nelepší, ale ani nehorší. A pak večer přišla ta drtivá zpráva, kterou člověk prostě nechce dostat.
Láďa Dušek byl jedním z prvních lidí, které jsem v Liberci poznal. Vysoký, rovný chlap ve vojenské bundě, s pevným stiskem ruky, až jsem se ho nejdřív lekl. Ale záhy jsem pochopil, s jak laskavým, poctivým a milým člověkem mám tu čest zkoušet. Na naše první pracovní setkání při zkoušení inscenace Cena facky nikdy nezapomenu. Láďa nehrál hlavní roli, ale jeho Starý vinař byl rolí klíčovou, koncentroval v sobě téma hry. A jeho monolog o nezdolné síle lidského ducha, která dokáže překonat všechny bolševické nástrahy, podaný tak nepateticky a přitom s citem, byl famózní.
Potkali jsme se pak při práci ještě několikrát, nemá smysl vypočítávat vše, ale musím zmínit alespoň dva tance, které jsem po Láďovi chtěl. Neuvěřitelně prkenný valčík, kdy jako Josef Stalin smýkal s Naděždou Krupskou v černé komedii Leninovi balzamovači a kdy se jeho výkonu kořil i Vern Thiessen, autor, který si na premiéru odskočil až z domovské Kanady. A finální odchod ze scény v Srpnu v zemi indiánů, kdy s flaškou v ruce lehkým rock’n’rollovým krokem a s úsměvem člověka vyrovnaného se životem odkráčel smrti vstříc. Bude mi moc chybět. V práci, ale hlavně v životě.
Kdyby mohla městská zastupitelstva vyhlašovat zákony, měl bych pro to naše návrh. Historie české legislativy už pár takových zná, precedens by tu tedy byl, ani moc tiskařské barvy by na to nepadlo. Úplně by stačila jedna věta. „Ladislav Dušek se zasloužil o liberecké divadlo.“
Šimon Dominik, režisér a umělecký šéf činohry Divadla F. X. Šaldy
