Vysoký a usměvavý sympaťák, který vyrůstal v Maďarsku a Estonsku. Před tím, než nastoupil na pražskou DAMU, kterou úspěšně absolvoval v letošním roce, si udělal malou odbočku k právničině. Divadlo ale vyhrálo a liberecký soubor tak získal další skvělou hereckou posilu. Vídat ho ale můžete i na jiných scénách, například v Divadle Viola, Divadle DISK nebo ve Vršovickém divadle MANA. Epizodní roli si zahrál v seriálu Specialisté.
Co se Vám v Liberci líbí?
|
|
Především lidi v divadle a vzduch. Pak mě nějak zvláštně uspokojuje cesta z Malého divadla Sokolskou k Šaldovu divadlu, obzvlášť ta zvláštní proluka pod knihovnou. A jednou jsem byl na Lesním koupališti, to bylo taky fajn. Jinak jsem kromě návštěv různých zařízení (především hospodského typu) zatím neměl šanci Liberec úplně objevovat. Během zkoušení tady jsem stihnul ještě odpremiérovat jednu inscenaci v Praze a udělat státnice, tak jsem byl tak trochu v jednom kole.
Účinkujete i v jiných profesionálních souborech, je to tady u nás v Liberci jiné? Nechybí Vám Praha?
Tak jiné je to svým způsobem pokaždé. Každý soubor a divadlo má samozřejmě svá specifika a v jejich odhalování osobně vnímám nějaký půvab. Největší profesionální zkušenosti mám nicméně především s komorními projekty mimo stálé soubory, kde inscenační tým existuje tak nějak sám pro sebe, vlastně trochu izolovaně od divadla, ve kterém působí. Moje spolupráce se souborovými divadly pak byly vždy externí. Součástí souboru se stávám poprvé a jsem tu teprve krátce, takže zas až takové srovnání nemám. Vím jenom, že je mi tu hezky a to mi úplně stačí. Co se Prahy jako města týče, trávím tam dost času, takže zatím nemám pocit nějakého odtržení. Chybí mi náš ročníkový “soubor” z DAMU, ale to, zdá se, patří k přirozenému průběhu věcí.
Při zkoušení Liebeřeči jste měl možnost poznat větší část liberecké činohry, překvapili Vás něčím? Převážnou část obsazení jsem zatím poznal opravdu jen povrchně, takže mě v zásadě překvapují neustále. Už ze školy se znám s Filipem a Stavrosem, kterých jsem se samozřejmě před nástupem hodně vyptával, a tím pádem jsem se možná o nějaká překvapení připravil. Kdyby jich ale nebylo, asi by mě nejvíc překvapila (a potěšila!) uvolněná a přátelská atmosféra, která okamžitě dýchne i na nově příchozího. Ne, že bych měl nějaké předchozí špatné zkušenosti, ale stejně má právě z toho člověk před nástupem možná největší strach… a krom toho samozřejmě i z vlastní profesní vybavenosti. Čímž se dostávám k nově nabytým zkušenostem – tohle zkoušení mi přineslo několik nových zkušeností: zkoušení v kukátkovém divadle a navíc s takhle početným týmem. Takže jsem si znovu připomněl důležitost technické zdatnosti v těchto ohledech.
Před studiem na DAMU jste trochu flirtoval s právničinou, co udělá z právníka herce? Nebo jste byl vždycky herec?
Nabízí se samozřejmě opakovaná fráze, že advokát musí být taky trochu herec, ale takhle daleko jsem se nikdy nedostal, a kvůli tomu jsem tuto krátkou odbočku ani nezvolil. Spíš jsem zjistil, že cíl, který jsem si během dospívání vytyčil, mi najednou přestal dávat smysl. Mladší brácha pak nastoupil na DAMU. Já hledal nějaký koníček, abych se vyhrabal z vlastní bezradnosti, a on mi doporučil zkusit chodit do jednoho divadelního spolku. A pak už to šlo rychle.
Jaké je Vaše vysněná divadelní role?
Když jsem začínal, tak jsem možná nějaké vysněné role měl, ale to mě dost opustilo. Vím, co mě baví hrát, ale v tuhle chvíli se nejradši dostávám k postavám, o nichž nemám žádnou předešlou představu.
Co vám dělá radost mimo divadlo?
Především hudba a film.
