Shodně s jedním ze závěrečných sborových provolánív Čajkovského opeře Jolanta budeme snad moci i v našem divadle v září zvolat: „Ó, jaké štěstí, jaká radost, Jolantu uzří diváci!“ Poslední a nesmírně láskyplné operní dílo ruského klasika Petra Iljiče Čajkovského totiž měli naši diváci zhlédnout již na jaře, z důvodů všem známých se však nastudování zastavilo před generálními zkouškami a premiéra byla odložena. O myšlenkové koncepci této křehké opery jsme si povídali s režisérem liberecké inscenace a hercem Petrem Jeništou.
Jolantu jsem pojal jako operu o nesvobodě člověka, který je odkázaný na pomoc jiných lidí, na jejich zprávy o okolním světě, které jsou stejně omezené, jako ti, kteří je podávají. Vše v opeře dobře skončí, Jolanta díky opravdové lásce prozře a může si konečně začít dělat svůj názor na svět, nelimitovaný bublinou, vekteré vyrůstá. To je silné sdělení, které pro mne bylo zásadní.
Zkoušky probíhaly v době přísných opatření. Přihodily se navzdory tomu nějaké "veselé historky z natáčení"?
Tak bohužel žádnou veselou (z těch publikovatelných) nemám, byli jsme rádi, že jsme vůbec mohli pracovat. Snažil jsem se ke všemu přistupovat zodpovědně, ale pro všechny zpěváky byla asi nejveselejší ta historka, že Petr Jeništa, ten Čochtan popleta, režíruje operu. (Petr Jeništa u nás v současnosti účinkuje takéjako vodník Čochtan v muzikálu Divotvorný hrnec, pozn. red.)
Ve vaší inscenaci Jolanty hrají zásadní a symbolickou úlohu také scéna a kostýmy, myslím, že to není v opeře úplně běžné. Jak byly vaše představy naplněny?
Ze scény jsem jednoduše nadšený. S Davidem Janoškem, který vytvářel také kostýmy, jsme si dobře rozuměli. Kostýmy vypadají přesně tak, jak jsem si představoval. Ne všichni kolegové byli se svými kostýmy spokojeni z hlediska pěveckého komfortu, ale díky profesionalitě zpěváků a Davidově empatii ta drobná nepohodlí překonáme. Jsem přesvědčen, že o to více se budou líbit divákům – věřím, že nejen kostýmy, ale celá liberecká Jolanta.
Na premiéry Jolanty se můžeme těšit netradičně ve čtvrtek 9. a v neděli 12. září v Šaldově divadle.
Foto: Karel Kašák
Rozhovor vedl Jiří B. Sturz
