Fenomenální český tenorista patřil k nejobdivovanějším českým operním umělcům druhé poloviny 20. století. Více jak 32 let působil v liberecké opeře. Do „kůrů nebeských“ odešel 18 června, ve věku 96 let.
Ačkoliv od aktivních let jevištního působení „Honzy“ Malíka (jak jej dosud v uctivé vzpomínce kolegové nazývají) nás dělí již šestatřicet let, je dosud vzpomínán jako jeden k našich nejvýznačnějším operních umělců druhé poloviny 20. století. Více jak 30 let zasvětil libereckému angažmá, kde působil mezi roky 1953 – 1985.
Jan Malík se narodil v Praze, 16. 11. 1924. Ačkoliv se nejprve vyučil klenotníkem, záhy se začal věnovat soukromě zpěvu. Velmi brzy dozrál v jedinečného protagonistu dramatického tenorového repertoáru, nechyběla mu však jistá ohebnost a schopnost výtečně interpretovat i mnohé party lyrického repertoáru. Od padesátých let býval zván k hostování do Národního divadla, několikrát také stál krůček od interního angažmá, k němuž vlivem nejrůznějších okolností nikdy nedošlo, ačkoliv byl naší operní veřejností jednoznačně vnímán jako jedinečný talent. Jan Malík navíc disponoval mimořádně zajímavým hlasovým témbrem a pěvecko-technickou kulturou, stejně tak jako v opeře ne samozřejmou schopností přirozeného herectví.
Díky libereckému angažmá Jana Malíka se stala zdejší opera významným konkurentem první scény a jako první tuzemské divadlo si mohla po boku Národního divadla dovolit např. inscenovat kompletní cyklus oper B. Smetany.
Jan Malík zároveň udivoval interpretační autentičností nejen v italském verdiovském repertoáru (př. Alfred, Radam, Manrico) nebo v českém smetanovském (Jeník, Dalibor, Lukáš, Ladislav Podhájský a jiné), ale byl například jedinečným Princem v Rusalce, Lenským, či Heřmanem v nejznámějších operách Čajkovského, Caniem v Komediantech, udivoval rovněž v nejtěžších rolích repertoáru wagnerovského, jako Lohengrin či Tannhäuser, stejně tak si rozuměl i se soudobějším repertoárem – obdivován byl např. jako Laca v Její pastorkyni.
Jan Malík byl držitelem prestižní Ceny ministra kultury ČR, z iniciativy vděčně vzpomínajícího kolegy a přítele, basisty Luďka Veleho, rovněž obdržel Cenu Eduarda Hakena. Na jaře letošního roku jsme se spolu s mnohými milovníky opery těšili z udělení Ceny Thálie Janu Malíkovi za celoživotní mistrovství, na prahu léta nás již bohužel zastihuje smutná zpráva. Cítíme však upřímnou vděčnost za znamenité umělecké plody, které Jan Malík položil na oltář naší hudební kultury.
jbs
Odkaz na medailonek Jana Malíka na stránkách Thálie: https://cenythalie.cz/profil-umelce/jan-malik/
