Liberecké nastudování Donizettiho komické opery Dcera pluku (La fille du régiment) vzbudila očekávaný zájem veřejnosti a médií. Může za to zvláště pečlivé hudební nastudování dirigenta Miloslava Oswalda a dostupnost vynikajících sólistů, díky nimž si liberecký soubor mohl dovolit inscenovat toto pro svou interpretační náročnost málo uváděné operní dílo.
Zaujala zvláště sopranistka Jana Sibera (sólistka ND v Praze), která živelným a energickým pojetím dívky Marie, vychovávané vojáky, jen potvrdila svou přední pozici mezi současnými českými pěvkyněmi. Sytým hlasem a nenucenou komikou zaujal také basista Jan Hnyk (Divadlo J. K. Tyla Plzeň) v roli Mariina otčíma, seržanta Sulpice. S mimořádně obtížným pěveckým partem se se ctí vypořádal také brněnský tenorista Ondřej Koplík, v roli venkovského chlapce Tonia, který svůj výkon (zvláště v proslulé árii s devíti "c3") obohatil také sympatickým hereckým projevem.
Zájem vzbudil také fakt, že náš operní soubor byl po osmiměsíční pauze prvním tělesem, které uvedlo klasickou premiéru za účasti diváků. Do třetice zájem vzbudilo i velmi specifické režijní uchopení režiséra a pedagoga brněnské JAMU Tomáše Studeného. Ten využil skutečnosti, že v komické opeře se mluvené dialogy přirozeně překládají do češtiny, zatím co hudební části zůstávají v originálním jazyce (v tomto případě francouzštině). Inscenaci tak dějově z časů napoleonských válek posunul do války 1. světové, do prostředí československých legií ve Francii.
Zatímco hudební části zůstaly v podstatě beze změn, významně byl redukován původní text, který po více jak 180 letech od vzniku opery přeci jen v plném znění postrádá svou sdělnost. V liberecké redukované a zároveň obohacené verzi se tak můžeme například setkat s konkrétními členy českých šlechtických rodů tehdejší doby, továrníkem Václavem Klementem, či prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Ten dokonce v inscenaci promlouvá svým vlastním hlasem.
Kritické hlasy odborné veřejnosti shodně vyzdvihli hudební nastudování a výkony většiny sólistů, režie vzbudila dílčí rozpaky, které však nepřekračují rámec subjektivního pohledu svých pisatelů.
Libereckou inscenaci Dcery pluku lze směle označit za hudebně znamenitou a režijně pozoruhodně uchopenou. Zcela jistě si nalezne své nadšené diváky. Jím konec konců náleží objektivní úsudek.
Nenechte si ujít reprízu Dcery pluku v sobotu 5. 6. 2021 v Šaldově divadle.
Foto z premiéry: Karel Kašák
