V Legendě z Mlžných hor ji nepřehlédnete. Křehce dívčí Mařinka s upřímným a smělým pohledem. Pochází z nejvýchodnější části republiky, ze slezského Třince a z Beskyd, do liberecké činohry přichází z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde studovala herectví pod vedením Petera Gábora a Aleny Sasínové. Během studia hostovala v Těšínském divadle v inscenaci Šakalí léta, natočila hudební klip Friendzone, studentský film X a epizodní roli v seriálu Místo zločinu Ostrava.
Co se Vám líbí v Liberci?
Město na mě působí dobře, rozmanitě. Je tady snad všechno, co mám ráda: krásná příroda kolem, kavárny, které si zakládají na výborné kávě a hlavně nádherné, kouzelné divadlo! Ale hned první, co chci nejdříve udělat a dlouho plánuji – zajít si na Ještěd. Miluji hory a jak na mě kouká na každém rohu, divím se, že jsem ještě nepodlehla.
Jaký je posun z konzervatoře do profesionálního kamenného divadla? Je to velký rozdíl mezi studiem a seriózní prací? Jaké je zkoušet se staršími kolegy?
Najednou tu nejsou kantoři, třída, kterou znám. Kolem mě samí cizí – a tak skvělí herci, ke kterým s respektem vzhlížím. Bála jsem se dělat chyby a cítila obrovskou zodpovědnost.
Zároveň jsem ale ze starších kolegů cítila otevřenost a bezpečí, postupně jsem přicházela na to, že i na ně se můžu obrátit a spolutvořit podobně jako se spolužáky a kantory. Učím se tedy mnoho hlavně od nich. Je to velmi přívětivý a přátelský soubor, s úžasnou energií a velkým talentem. Opravdu moc se těším na další práci.
V Legendě z Mlžných hor jste poznala všechny tři soubory, to se myslím žádnému nováčkovi ještě nepovedlo... jsou hodně jiní? Naučila jste se od nich něco?
Pokaždé, když jsem byla v divadle na opeře či baletu, zanechalo to ve mně obrovskou emoci. A teď jsem s nimi mohla stát na jednom jevišti, zkoušet a tvořit nádherné momenty a dávat všemu tvar. Chtěla jsem od nich čerpat každý detail práce. Pořád jsem unesená z toho všeho. Jako nováček vpadnout do tak velkého projektu, poznávat tolik lidí a nových tváří, pracovat v takové velké skupině bylo velmi náročné, ale zároveň krásné a obohacující.
Nejsilnější zážitky z Legendy... co bylo těžké, co pomohlo...?
Propojení všech oborů. Při prvních sedačkách s orchestrem jsem byla v obrovské euforii a úžasu. Propojení orchestru se všemi složkami, nechat to znít a žít – to bylo neuvěřitelné a přinášelo pocity velkého vděku. Nejvíc mi pomáhal Tomáš Váhala, je úžasný herecký partner, má skvělé postřehy a nápady. Mám pocit, že jsme se na sebe pěkně napojili v průběhu zkoušení a naplnili opravdu sourozenecký vztah společně s tanečnicí Annabel, to bylo pro mě opravdu jedinečné, moc krásná práce. I s operními ‚dětmi‘ Ušatých jsme se hezky spojili a tvořili. Propojení všech oborů je pro mě opravdu nesmírně silné. Ale zároveň bylo nejtěžší vyplnit herecky hudební mezihry, vést dialog s operou, na povel dirigenta říct repliku.
Co nejradši děláte mimo divadlo? Kdo je Eva Goldmannová?
Ráda cestuji, objevuji nová místa a pobývám v přírodě. Nejčastěji mě mimo divadlo najdete v kavárně s knihou v ruce nebo na procházce v lese se psem či v obklopení přátel, na hokeji. Ráda si rozšiřuji znalosti, učím se novým věcem, vymýšlím různorodé aktivity, poslouchám hudbu a podcasty.
Evu uvidíte 29. října v Legendě z Mlžných hor, na níž můžete využít akce K DOSPĚLÉ VSTUPENCE DÍTĚ DO 18 LET ZDARMA.
Akci uplatníte na pokladně DFXŠ (úterý - pátek: 12.00 - 18.00 hodin a vždy jednu hodinu před začátkem představení).
 |
 |
|||
|
Foto: Petr Neubert |
