DĚJ OPERY PODLE HANY SÉQUARDTOVÉ:
Na venkovském sídle žije mladá vdova Karolina Záleská, která s energií a zápalem
moderní ženy řídí celé své hospodářství, je nadšena svou samostatností a své vdovství
nebere nijak tragicky. Na návštěvě u ní je sestřenice Anežka Miletínská, rovněž
mladá vdova, která však je plně ponořena do svého smutku a počínání Karoliny považuje
za velmi nemístné. Obě vdovy již na pohled odlišuje oblečení, půvabné a svěží
Karoliny a černé smuteční u Anežky. Hajným na statku Karoliny je Mumlal, který se
rád staví do pozice rádce i ochránce své mladé paní. Přichází ke Karolině se stížností,
že se v jejím hájemství od rána pohybuje pytlák, který střílí, nic netrefí a Mumlala
přehlíží. Karolina si ihned pomyslí, že to není pytlák obyčejný, a povšimne si reakce
Anežky, jež prozrazuje, že ta něco o neznámém pytlákovi ví. Veselá a temperamentní
Karolina má chuť přijít věci na kloub a příjemně se pobavit. Ukládá proto Mumlalovi,
aby pytláka zajal, a slibuje za to dobrou odměnu. Mezitím se pytlák přiblíží až
k terase zámečku a po komickém dohadování a provokacích konečně docílí, že ho
Mumlal zatkne a předvede své paní, aniž by opomněl zdůraznit svou odvahu. Neznámý
muž se konečně setkává s oběma mladými vdovami. Představuje se jako Ladislav
Podhájský z Prahy, vlastnící statek na Šumavě. Karolina ho v žertu prohlašuje zločincem,
inscenuje výslech a nakonec soud, při němž odsuzuje Ladislava na půl dne
do vězení. V živém soudním dialogu vyrozumí z náznaků, že Ladislava přivádí na její
statek zájem o Anežku, ta však zůstává uzavřená a pobouřena jednáním Karoliny.
Ladislav se snaží k Anežce přiblížit, Anežka však zůstává neoblomná. Když pak ani
Karolina nemůže Anežku obměkčit, rozhodne se sehrát s oběma hru. Před Anežkou
prohlásí, že se již nabažila své svobody, bude se zajímat o Ladislava sama. Pozve
ho na dožínkový ples, kde se s ním při tanci – ‚zákolanské‘ – v duchu tradice políbí.
I Ladislavovi předstírá lásku. Anežka se dovídá od Mumlala o chování Karoliny
na plese a v náhlém strachu, aby Ladislava neztratila, se rozhodne rychle k činu.
Odkládá svůj smuteční oděv a v krásných plesových šatech spěchá na ples. Poznává
však, že přichází již pozdě, když spatří Ladislava u nohou Karoliny. Vznikne napjatá
situace, z níž volí Ladislav jediné východisko – ústup. Karolina s Anežkou osamí.
Předtím Karolina předstírala svou lásku Ladislavovi a utvrdila se ve svém odhadu,
že ho na její statek přivádí dávný a hluboký cit k Anežce. Nyní vyslechne přiznání
také od vzrušené Anežky. Ta se vzpírala citu tak dlouho jen proto, že ji Ladislav
zaujal dávno před ovdověním a ona chtěla tento svůj ‚prohřešek‘ odpykávat věrností
manželu až za hrob. Konečně však nahlíží nesmyslnost takového rozhodnutí. Když
Karolina oběma přizná, že s nimi sehrála komedii a své city pouze předstírala, podává
šťastná Anežka Ladislavovi svou ruku. Jenom Mumlal, obdivující předtím Anežku
jako vzorovou vdovu, nemůže pochopit její proměnu. A tak příběh, který se rozvinul
v radostném dožínkovém ránu, se šťastně uzavírá.