1. dubna proběhlo inscenované čtení jedné verze Železnobrodské pašijové hry, jak ji rekonstruoval a upravil pan Vojtěch Ron. Bylo to druhé inscenované čtení v naší řadě, která bude pokračovat ještě dvěma čteními do konce roku. Opět se ukázalo, že má tento druh aktivity své místo v divadelním programu a umožní diváků najít cestu k titulům, s nimiž by se v pravidelném repertoáru nesetkali, stejně jako je obohatí o zážitek bezprostřednosti vzniku divadla. Nehledě na to, že v budoucnu mohou uvidět i inscenovaná čtení poezie i prózy se zvláštním divadelním záměrem.
Aprílový večer měl dvě části. Předvedení pašijové hry a po přestávce křest knihy Vojtěcha Rona Lidové pašijové divadlo v českých zemích, kterou vydalo posmrtně na podzim roku 2009 nakladatelství Vyšehrad, jehož redaktoři se jako kmotrové knihy večera zúčastnili. Tento program dostal mimořádně vřelou a k žánru pašijového divadla přesnou atmosféru. Totiž sousedskou. Večer s připomínkou základní křesťanské zvěsti a současně autora, herce, kolegy, který její divadelní podobě věnoval velkou část svého života, byl přátelský, vlídný a současně trochu přesahoval obyčejné bytí všech přítomných. Spojil účinkující s publikem do jedné přátelské a společně naladěné skupiny, stal se jejich společný zážitkem, který v divadle nebývá obvyklý. Potvrdil, že podobné akce v rámci inscenovaných čtení jsou přínosné tím, že vytvářejí velice inspirativní atmosféru, jak pro ty, kteří divadlo vytvářejí, tak pro diváky kteří divadlo osobně emocionálně poznávají zevnitř.
Večer, jako byl tento, se nedá opakovat. Jiná čtení ano. Tento večer měl však neopakovatelnou atmosféru, která se podruhé, mimo velikonoční svátky, nedá „zahrát“. Je třeba ho připomenout. A pak…snad za rok? Nebo u příležitosti jiných svátků? Uvidíme.
Železnobrodská pašijová hra ve fotografiích Zdeňka Úlehly.