SEDLÁK KAVALÍR A KOMEDIANTI V PRESTIŽNÍM OPERNÍM MAGAZÍNU
15.12.2009
Recenze italských operních dvojčat
Der neue Merker, respektovaný rakouský operní magazín, přinesl ve svém listopadovém čísle recenzi liberecké operní inscenace Sedlák kavalír / Komedianti. Dvě nejslavnější opery italského verismu v režii Michaela Taranta a v hudebním nastudování šéfa liberecké opery, dirigenta Martina Doubravského zhodnotila Gitta Ranft.
Liberec: Sedlák kavalír / Komedianti
Premiéra 25. 9. 2009
V roce 1890 se Pietro Mascagni zúčastnil soutěže o jednoaktovou operu italského hudebního vydavatele Sonzogna a se svou operou Sedlák kavalír získal první cenu. O rok později se toto dílo stalo jedním z největších úspěchů v operních dějinách a datum premiéry této opery dnes platí za datum zrodu operního verismu. Cavalleria rusticana vychází ze stejnojmenného díla Giovanniho Vergy (1840-1922), nejvlivnějšího představitele verismu literárního. Společně s Komedianty Ruggiera Leoncavalla (premiéra 1892) měly obě opery na podzim premiéru v Libereckém divadle, v geniální režii Michaela Taranta, ve skvělé scéně a s kostýmy Dany Hávové a v choreografii Vladimíra Nečase.
Pro Sedláka kavalíra bylo jeviště vybaveno schody a na pravé straně též pojízdným stánkem s velikonočním „zbožím“ – krucifixy a svatými obrázky. Sborová scéna velikonočního procesí byla ohromující, stejně tak výkon mladé zpěvačky Lívie Obručnik Vénosové v roli Santuzzy. Je úchvatné, s jakou zkušeností a s jakým výrazem vede svůj překrásný soprán. Čistě instrumentálním bonbónkem bylo slavné Intermezzo, ale i jinak byl orchestr pod vedením Martin Doubravského znamenitě připraven. Suverénní byli, co se týče zpěvu i ztvárnění svých rolí, Nikolaj Višňakov jako Turiddu a Pavel Vančura jako Alfio.
V Komediantech ukázal Tarant, jak umí zacházet s „davem“ lidí na scéně. K velké škodě byl silně nachlazen představitel titulní role, objev posledních let, tenorista Rafael Alvarez. Je úctyhodné, že přesto dokázal – byť s velkým hlasovým omezením – představení zazpívat. Nedda (Petra Šimková) zpívala s obrovskou radostí a chutí. Svůj neobyčejně krásný hlas předvedla především v árii o štěbetavých ptáčcích. Tonio Anatolije Orla byl jednoduše špička. Se svým hrdinským a jasným, ale i lyricky hebkým, nádherným barytonem zastínil tento pan zpěvák všechny kolem. Jeho vstupní monolog (ve fraku a cylindru) byl hudební lahůdkou, po které následovalo mnohokrát Bravo! a minutu trvající potlesk. Také Silvio Jiřího Brücklera, stejně jako ostatní menší role byly skvěle obsazeny. Liberecké představení bylo operním zážitkem, kterým člověk může žít.
Gitta Ranft
Der neue Merker 11/2009
