ROZHOVOR S GABRIELOU VERMELHO
14.04.2011
Jak vznikala hudba k nové taneční inscenaci Nikdy nekončící příběh...
Zpěvačka, hráčka na kvinton a herečka Gabriela Vermelho se řadí mezi nejvšestrannější a nejpozoruhodnější osobnosti naší hudební a divadelní scény. Pro její nekonvenční přístup k hudebnímu vyjadřování, dokonale zvládnuté řemeslo, hudebně-dramatickou erudici, výjimečný hlasový rozsah a přirozenou muzikální orientaci v několika žánrech je hojně obsazována do inscenací a projektů kladoucích mimořádný důraz na osobní tvůrčí přínos a individualitu. Nevšední schopnost zvládnout stylově čistě hudbu klasickou, jazzovou, folklórní, world music či všechny tyto elementy citlivě a inspirativním způsobem zpracovat, navíc instrumentálně i pěvecky, z ní právem činí umělkyni v jednoznačné disciplíně nezařaditelnou.
Gabriela Vermelho se kromě interpretační činnosti věnuje také kompozici. Pro novou taneční inscenaci libereckého divadla Nikdy nekončící příběh napsala původní hudbu, kterou nahrál orchestr Divadla F. X. Šaldy s dirigentem Martinem Doubravským a hostující interpreti, jí samotné. Skladatelka v nahrávce zpívá, mluví, hraje na housle, kvinton, klavír, ukulele a struhadlo na brambory...
Komponovala jste již někdy předtím hudbu po taneční divadlo?
První scénikou hudbou pro taneční divadlo byla hudba k jednomu z představení skupiny ME-SA, které se jmenovalo "Echoes". Další spolupráce byla s pohybovou skupinou "Veselé skoky", pro kterou jsem zhudebnila několik různojazyčných úryvků z básně Havran od Edgara Allana Poea. Zatím poslední hudební spolupráce před "Nikdy nekončícím příběhem" byla s choreografkou Alenou Peškovou, se kterou jsme vytvořily baletní představení Jessie a Morgiana.
Má kompozice pro divadelní inscenaci nějaké specifika ve srovnání s Vaší další tvorbou?
Jedině snad to, že se musím se svými představami vtěsnat do představ scénáristy, režiséra představení, ale já to vnímám maximálně v zachování časové osnovy a nutnosti hudebně podpořit děj, jinak se při psaní hudby pro divadlo cítím velmi svobodně, nemám pocit nějakého omezení, daný scénáristický text mě inspiruje, vede mne. Zatím jsem vždy měla štěstí na choreografy, se kterými jsme byli téměř na stejné vlně. A i přesto, že se jejich představa někdy rozcházela s mojí, dokázala jsem je přesvědčit o tom, že touto cestou (mojí cestou) :-), můžeme jít. Ale převážně se samozřejmě snažím vyhovět jejich přání a představě...
Čím Vás zaujala liberecká inscenace a příběh o Nikdy nekončícím příběhu?
Je to pohádka! A já pohádky miluju! Byla to pro mě opět další výzva...
Autorkou libreta k představní je Alena Pešková, režisérem a choreografem David Stránský – jak vypadala Vaše spolupráce? Psala jste hudbu na konkrétní scény v libretu, na konkrétní choreografie, nebo David Stránský vymýšlel choreografie na Vaši hudbu?
S oběma byla vynikající spolupráce, jsou oba velmi pracovití, důslední a precizní, což mi vyhovuje. S Alenkou už jsme se setkaly na Morgianě, což bylo pro tuto další spolupráci užitečné, protože už trošku znám její postup práce. Tentokrát jsme se setkávali hlavně s Davidem. Nemohla jsem si přát laskavějšího a trpělivějšího choreografa, než jakým byl David. Pracovala jsem na hudbě půl roku, i přesto jsem vše stíhala na poslední chvíli, byl to pro mě obrovský stres a pres, což vědí jen mí nejbližší, kteří jej mohli zažít na vlastní kůži; a pro choreografa, který na mou hudbu čeká a následně na ni staví veškeré choreografie, je to asi nepředstavitelný tlak. David trpělivě čekal téměř na každou minutu hudby, s klidem sobě vlastním, který se snažil přenést i na mě.
Jak probíhalo nahrávání hudby s orchestrem Divadla F. X. Šaldy?
Byla to moc fajnová spolupráce, všichni z orchestru na mě byli velmi milí, já je tímto alespoň můžu co nejsrdečněji pozdravit, vyseknout jim poklonu a poděkovat za dobře odvedenou práci a milé setkání.
Premiéra fantastického tanečního divadla Nikdy nekončící příběh se koná v pátek 22. dubna, druhá premiéra 30. dubna v 19 hodin v Šaldově divadle.
foto: Pavel Hejný
