ROBINSON V LIBERCI
25.09.2012
-
V pátek 21. září měla v Šaldově divadle svou premiéru komicko-dobrodružná opera Robinson Crusoé. Jejím autorem není nikdo jiný než Jacques Offenbach, tento Němec původem, ale Francouz celým svým srdcem, autor těch nejslavnějších operet (jen namátkou: Orfeus v podsvětí, Krásná Helena), ale také nejhranější francouzské opery Hofmanovy povídky. I v Offenbachově odkazu ale najdeme díla, která se dnes nehrají, na která divadla zapomněla. Jedním z takových děl je právě opera Robinson Crusoé, která se u nás ještě nikdy nehrála. Ostatně se od své premiéry v roce 1867 hraje po celém světě jen výjimečně. Ředitel Šaldova divadla a zároveň režisér inscenace Martin Otava k tomu říká: „Ano, Robinson je již čtvrtý titul ze zcela výjimečného cyklu, který uvádíme na naší Liberecké scéně. Cyklus, který každým rokem představuje na našem dramaturgickém plánu opery neznámé, neprávem zapomenuté, či dokonce nikdy u nás v Čechách nehrané. Připomeňme si Pucciniho Edgar, poprvé od své italské premiéry uveden v Čechách právě v Liberci, Belliniho Náměsíčná, která se v Čechách naposledy hrála před 110ti lety, Rubinsteinův Démon, který se v Národním divadle hrál v roce 1884.“
Výjimečnost Liberecké inscenace Robinsona ale není jen v tom, že se zdejší scéna rozhodla toto dílo uvést. Je dalším pokusem představit divákům operu skutečně živou, v tomto případě skutečně komickou, veselou, operu, ve které nezní jen krásné hlasy a melodie, ale kde se něco děje, kde se skutečně hraje - zkrátka kde divák nemá jen sedět, dívat se a poslouchat, ale především se smát. Režisér Otava se proto rozhodl pro vlastní úpravu původně velmi rozsáhlé opery a především napsal nové texty, které – přesně tak, jak to měl Offenbach rád – reagují na současnou situaci, kterou ironizují.
„Náš Robinson si klade za cíl být milým, hravým představením, které si mezi nádherným a mimořádně náročným zpěvem a krásnou hudbou tu jemnými, tu ostřejšími narážkami utahuje z kde čeho. Díky žánru a díky charakteru této komické opery a jejímu exotickému prostředí je děj zakotven do líbivé dekorace. Takovou dekoraci i kostýmy hned tak na jevišti nezhlédnete. Nebáli jsme se puritánských kritiků, chtěli jsme si radostně hrát. Vytvořili jsme pro vás svět fantazie, kde jsou kokosové ořechy nebo banány červené a rostou na kdovíjaké vegetaci. Uslyšíte i řev slona, který v Jižní Americe logicky nikdy nebyl. Shlédnete rituální tance lidožravých Tamayů ve valčíkovém rytmu, přesně tak jak si přál Offenbach a je nám stejně asi jako jemu bylo jedno, že kmen Tamayů nikdy neexistoval. A já se vydal v jeho intencích ještě dál a tak lidé na jevišti mluví na sebe chvílemi plynulou Tamayštinou. A přesto si všichni rozumí. Jak to? No vždyť je to opera. K tomu komická. A v opeře je přece možné všechno.“
Páteční premiéra potvrdila, že lidé se rádi smějí – smáli se tak, že by snad člověk neřekl, že se hraje opera, ten vážný, až kamenný žánr, jak se to někdy tvrdívá. Opera ale dokáže být i jiná – vtipná a živá, aniž by byla ochuzena o strhující hudební zážitek, vynikající pěvecké výkony a nádherné kostýmy. To ostatně potvrdili nejen nadšení diváci, ale také velmi pochvalné ohlasy operních kritiků. Nenechte si ujít Robinsona i jeho věrného Pátka a další na jevišti libereckého divadla, kam právem patří – vždyť Robinsonova matka pocházela z Liberce. Nevěříte? Druhá premiéra komicko–dobrodružné opery se koná již tuto sobotu 29. září.
Výjimečnost Liberecké inscenace Robinsona ale není jen v tom, že se zdejší scéna rozhodla toto dílo uvést. Je dalším pokusem představit divákům operu skutečně živou, v tomto případě skutečně komickou, veselou, operu, ve které nezní jen krásné hlasy a melodie, ale kde se něco děje, kde se skutečně hraje - zkrátka kde divák nemá jen sedět, dívat se a poslouchat, ale především se smát. Režisér Otava se proto rozhodl pro vlastní úpravu původně velmi rozsáhlé opery a především napsal nové texty, které – přesně tak, jak to měl Offenbach rád – reagují na současnou situaci, kterou ironizují.
„Náš Robinson si klade za cíl být milým, hravým představením, které si mezi nádherným a mimořádně náročným zpěvem a krásnou hudbou tu jemnými, tu ostřejšími narážkami utahuje z kde čeho. Díky žánru a díky charakteru této komické opery a jejímu exotickému prostředí je děj zakotven do líbivé dekorace. Takovou dekoraci i kostýmy hned tak na jevišti nezhlédnete. Nebáli jsme se puritánských kritiků, chtěli jsme si radostně hrát. Vytvořili jsme pro vás svět fantazie, kde jsou kokosové ořechy nebo banány červené a rostou na kdovíjaké vegetaci. Uslyšíte i řev slona, který v Jižní Americe logicky nikdy nebyl. Shlédnete rituální tance lidožravých Tamayů ve valčíkovém rytmu, přesně tak jak si přál Offenbach a je nám stejně asi jako jemu bylo jedno, že kmen Tamayů nikdy neexistoval. A já se vydal v jeho intencích ještě dál a tak lidé na jevišti mluví na sebe chvílemi plynulou Tamayštinou. A přesto si všichni rozumí. Jak to? No vždyť je to opera. K tomu komická. A v opeře je přece možné všechno.“
Páteční premiéra potvrdila, že lidé se rádi smějí – smáli se tak, že by snad člověk neřekl, že se hraje opera, ten vážný, až kamenný žánr, jak se to někdy tvrdívá. Opera ale dokáže být i jiná – vtipná a živá, aniž by byla ochuzena o strhující hudební zážitek, vynikající pěvecké výkony a nádherné kostýmy. To ostatně potvrdili nejen nadšení diváci, ale také velmi pochvalné ohlasy operních kritiků. Nenechte si ujít Robinsona i jeho věrného Pátka a další na jevišti libereckého divadla, kam právem patří – vždyť Robinsonova matka pocházela z Liberce. Nevěříte? Druhá premiéra komicko–dobrodružné opery se koná již tuto sobotu 29. září.
foto: Petr Zbranek
