OPERNÍ KRITICI O LIBERECKÉM DÉMONOVI
11.05.2011
Rubinsteinova opera jako další úspěšný liberecký objev
V tomto týdnu se v českých médiích objevily recenze operních kritiček Radmily Hrdinové a Heleny Havlíkové, které navštívily poslední libereckou operní novinku. Jak hodnotí inscenaci u nás téměř neznámé opery Antona Rubinsteina v hudebním nastudování šéfa liberecké opery Marina Doubravského a režii ředitele DFXŠ Martina Otavy?
Recenze Radmily Hrdinová, která vyšla 6. 5. v deníku Právo má název Démon je dalším ziskem liberecká opery a Radmila Hrdinová v ní mimo jiné píše:
Přestože operní soubor libereckého Divadla F. X. Šaldy zápasí s nedostatkem financí, na nepřízeň diváků si stěžovat nemůže. A odvděčuje se jim nejen divácky prověřenými tituly, ale i atraktivními dramaturgickými objevy jako je Pucciniho Edgar, či Belliniho Náměsíčná. Dalším pozoruhodným titulem této sezóny je Démon Antona Rubinsteina ...
Hudební nastudování Martina Doubravského ctí barevnou orchestraci i dramatické kvality Rubinsteinovy partitury, aniž by omezovalo pěvecké výkony sólistů i dobře připraveného sboru. Anatolij Orel i Jiří Kubík v titulní roli akcentují v intencích režiséra Martina Otavy nikoli démoničnost postavy, ale její tragicky nenaplněnou touhu po dobru i opravdovost Démonovy lásky k Tamaře. ...
Obě Tamary - lyričtější Věra Poláchová i dramatičtější Gabriela Kopperová – jsou vynikající a obdivuhodně naplňují i náročnou choreografii, kterou jim režie spolu s choreografkou Alenou Peškovou předepsala. Výborné jsou i obě představitelky Anděla – Kateřina jalovcová i Václava Krejčí Housková a dobré výkony ve vedlejších rolích odvádějí i vždy spolehlivá Blanka Černá (Chůva) a pěvecky i herecky suverénní Pavel Vančura (Kníže Gudal).
Démon je dalším výrazným ziskem liberecké opery, který by si diváci neměli nechat ujít. A nejen ti věrní liberečtí.
Z recenze Heleny Havlíkové zveřejněné na serveru www.operaplus.cz v rámci autorčiny rubriky Operní panorama Heleny Havlíkové:
Rubinstein obdivoval Wagnera a hlavně Mendelssohna a Meyerbeera a na Démonovi je to znát – je to opera nabitá extrémními emocemi, zcela ve stylu romantismu, zároveň z ní cítíme ruský původ autora. Proč se tato „opera o prologu, třech dějstvích a apoteóze“ téměř propadla do zapomnění, je trochu záhada – je to plnokrevné dílo, srovnatelné s produkcí poslední třetiny 19. století.
Režisér Martin Otava se soustředil na vnitřní svár odehrávající se v Tamařině nitru a v jeho koncepci je dění viděno Tamařinýma očima – ostatně jen ona z jednajících postav Démona skutečně vidí. S dívčí nevinností se v podání Gabriely Kopperové těší na sňatek s knížetem Gudalem. Jenže krása a čistota jejího citu zaujme padlého anděla odsouzeného k bludné pouti. A tento Démon (Anatolij Orel) se vloudí se do jejích představ a zneklidňuje ji dosud nepoznanou touhou.
Celkovému sugestivnímu výsledku napomohla jednoduchá, ale promyšlená scéna zkušeného scénografa Jána Zavarského. Dělená schodiště a vysoko zavěšený most pro zjevování Démona umožňovaly dynamické proměny míst děje a v kombinaci s barevně variabilním svícením tvořily základ mystičnosti. Kostýmy Aleše Valáška pak ukotvovaly děj v ruském prostředí. Jakousi prodlouženou ruku Démonových sil zla tvořil balet v patřičně ďábelské choreografii Aleny Peškové.
Hudební nastudování připravil Martin Doubravský – co se orchestru týče, dokázal vyjádřit nejen bouři ďábelských emocí, ale i polohy radosti nebo intimní polohy smutku a vedle poryvů trýznivých pochybností.
Na repríze 26. dubna bylo plno a (po skutečném závěru opery) diváci nadšeně a dlouho SVÉMU opernímu souboru aplaudovali. Po Edgarovi a Náměsíčné má liberecká opera další titul, který nejen dramaturgicky obohatil repertoár o (prakticky absentující) ruskou operu, ale který rehabilitoval další dílo – jak se ukázalo neprávem opomíjené. A způsobem nastudování má šanci přitáhnout k opeře i mladou diváckou generaci.
Celou recenzi si naleznete zde.
