OPERNÍ DVOJČATA OPĚT ÚSPĚŠNÁ
19.01.2011
Recenze na Sedláka kavalíra a Komedianty v prestižním rakouském operním magazínu Der neue Merker.
Dnes už nebývá zvykem, aby kritik navštívil jedno představení dvakrát a napsal recenzi z obou zhlédnutí. Přečtěte si recenzi Gitty Ranft, která po roce opět navštívila libereckou inscenaci slavných italských hudebních dvojčat, Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů.
Inscenace režiséra Michaela Taranta ponechává původní atmosféru obou děl, doplněnou pouze decentními moderními prvky. V případě Sedláka kavalíra se mi velmi líbí slavné velikonoční procesí, které je inscenováno na otevřené scéně, kde v pravé části stojí krámek s obrázky svatých a jinými relikviemi. Santuza, která je díky svému hříchu vyloučena z církevního společenství, stojí před ním. Velmi dojemný je také duet Turridu a jeho matky (vynikající Blanka Černá), která se ho snaží všemi prostředky odradit od zamyšleného souboje s Alfiem. V Komediantech se Tonio po prologu převlékne do kostýmu kejklíře a na dřevěném houpacím koni „projíždí“ po jevišti. Celkově je pak jasně patrná Tarantova detailní práce s vedením zpěváků – herců.
Martin Doubravský diriguje obě opery s velkým citem a zřetelem na pěvecké party, s obvyklým nadhledem a jistou. Sbor, který připravil Martin Veselý, zpíval intonačně přesně a s velkým výrazem.
Opravdovým zážitkem byla Santuzza Livie Obručnik Vénosové; krásný a intenzivní hlas. Jurij Kruglov zpíval Alfia příjemným basem s jistými výškami. Turridu „sednul“ Rafaelu Alvarezovi očividně méně, než Canio z Komediantů, přesto svůj part zvládl bezchybně.
Komedianty zahájil Anatolij Orel velkolepým Prologem ve fraku a v cylindru, po jehož skončení následoval bouřlivý aplaus. Vystřídal všechny rejstříky svého neuvěřitelného hereckého umění a s jeho týranou postavou měl člověk skutečně soucit. Není se čemu divit, když smutek vyzpívával svým nádherným sytým barytonem. S velkým nasazením zpíval a hrál principála a klauna Cania Rafael Alvarez, bez jakýchkoliv problémů ve výškách. Obrovským překvapením byl pro mě Jiří Brückler, se svým objemným barytonem a citlivým herectvím. Gabriella Kopperová jako Nedda zpívala jistě, vrcholem jejího výkonu byla slavná píseň o cvrlikajících ptáčcích. Spolehlivým a zkušeným Peppem byl Jiří David.
Sečteno a podtrženo, v Liberci připravili strhující italský operní večer.
Martin Doubravský diriguje obě opery s velkým citem a zřetelem na pěvecké party, s obvyklým nadhledem a jistou. Sbor, který připravil Martin Veselý, zpíval intonačně přesně a s velkým výrazem.
Opravdovým zážitkem byla Santuzza Livie Obručnik Vénosové; krásný a intenzivní hlas. Jurij Kruglov zpíval Alfia příjemným basem s jistými výškami. Turridu „sednul“ Rafaelu Alvarezovi očividně méně, než Canio z Komediantů, přesto svůj part zvládl bezchybně.
Komedianty zahájil Anatolij Orel velkolepým Prologem ve fraku a v cylindru, po jehož skončení následoval bouřlivý aplaus. Vystřídal všechny rejstříky svého neuvěřitelného hereckého umění a s jeho týranou postavou měl člověk skutečně soucit. Není se čemu divit, když smutek vyzpívával svým nádherným sytým barytonem. S velkým nasazením zpíval a hrál principála a klauna Cania Rafael Alvarez, bez jakýchkoliv problémů ve výškách. Obrovským překvapením byl pro mě Jiří Brückler, se svým objemným barytonem a citlivým herectvím. Gabriella Kopperová jako Nedda zpívala jistě, vrcholem jejího výkonu byla slavná píseň o cvrlikajících ptáčcích. Spolehlivým a zkušeným Peppem byl Jiří David.
Sečteno a podtrženo, v Liberci připravili strhující italský operní večer.
Gitta Ranft - Der Neue Merker 12/2010
