NOVÁ ŠÉFKA BALETU ALENA PEŠKOVÁ
26.08.2010
„Mám ráda divadlo a příběhy, k tomu není třeba nic dodávat.“
Od nové sezóny má liberecký balet novou šéfku. Je jí Alena Pešková, absolventka Taneční konzervatoře v Praze, tanečnice a choreografka, mimo jiné zakladatelka nezávislého sdružení profesionálních tanečníků Ultra-minimal-ballet. Její choreografie Kláře… byla oceněna na choreografické přehlídce prémií pro nejlepšího účastníka. Za titulní roli v baletu Dáma s kaméliemi byla zařazena do širší nominace na cenu Thálie. Představení, která vytváří na vlastní libreta, sama označuje spíše jako taneční divadla či dramata...
Jako tanečnice a choreografka působíte již delší čas takzvaně „na volné noze“. Co Vás přivedlo do funkce šéfa baletního souboru libereckého divadla?
Do této funkce mě samozřejmě přivedla nabídka pana ředitele, která mě zastihla právě ve chvíli, kdy jsem za sebou měla pernou sezónu, vyplněnou především třemi celovečerními balety pro tři různé soubory - se všemi to byla skvělá spolupráce, ale já si začínala uvědomovat, jaké je to privilegium mít soubor, který cítí váš styl. Myslím dlouhodoběji, ne pouze na premiéře. Být "na volné noze" je úžasná svoboda, ale začínáte vždy od začátku. Dáte pár tréninků a sotva tanečníci poznají o co vám jde, je tu premiéra, běžný repertoár, rychlé zkoušky a všechno je pryč... A přitom styl je to, o čem je současný balet. Technika by měla být samozřejmostí, ale styl je nadstavba. Poznáte tanečníka, který tančí u Duata, Eka, Naharina - cítí je, připadá si v jejich choreografiích jako doma, vidíte jim to na výraze, volnosti pohybu a to i v náročných figurách... A je to to, co například v současnosti chybí velkým orchestrům. Dříve jste mohli rozpoznat zvuk Českých filharmoniků, Londýnských... dnes díky globalizaci - fluktuaci muzikantů, ale také díky tomu, že v jejich vedení nezůstává dlouhodoběji jedna osobnost, se vám to povede jen stěží. Všichni "fidlají" stejně dobře nebo stejně špatně. Ve zdejším baletním souboru jsou taktéž tanečníci s velmi rozdílnou technikou - "ruskou - klasickou", "českou - všehochutí"... a máme tu i elévy. Mé přání je neskromné: sjednotit techniku, styl... a nechat "zaznít" liberecký balet jeho originálním a nezaměnitelným "zvukem".
S čím do Liberce přicházíte, kterým směrem byste chtěla liberecký balet směřovat?
Není třeba se obávat nějakých revolucí. Oba extrémy typu - budeme dělat pouze "klasiku" anebo budeme sebou tři hodiny házet po podlaze, předstíraje nějaké abstraktní emoce - jsou mi cizí. Mám ráda divadlo a příběhy, k tomu není třeba nic dodávat. Chtěla bych koncepčně tvarovat soubor. Například právě sjednocováním taneční - baletní techniky v rámci každodenních tréninků, pečlivou a vyváženou skladbou repertoáru, ale také výběrem spolupracujících výtvarníků, skladatelů, choreografů, pedagogů a korepetitorů. Začínáme Periferií - tanečním divadlem podle Langerova dramatu, pro které píše hudbu Martin Němec (kapely Precedens a Lili Marlene). Myslím, že to bude trochu "divočina", proto volám na všechny ty, kteří kdy považovali balet za nudu..., ale zároveň upozorňuji "konzervativce", že je to rozhodně nezabije. Dále to bude nám všem dobře známý Nikdy nekončící příběh - rodinné představení, možná s prvky "černého divadla". A poté pravděpodobně "sněhobílá" neo-klasika Nebezpečné známosti - podle Laclose.
Je Vám bližší klasický, nebo moderní, výrazový tanec?
Ani jeden, ani druhý, pokud je to jen forma zahleděná sama do sebe. A naopak pokud je vše podřízeno obsahu a provedení dokonalé, ani se sama sebe neptám, kam bych to zařadila. Co se týká techniky, vyrostla jsem samozřejmě na "klasice", čímž jsem doživotně postižená, ale měla jsem to štěstí, že jsem prošla i moderními tanečními technikami jako je Horton, Cunningham, Limon... A pokud se ptáte na repertoár, dnes se jdu raději podívat na současný tanec. Nemyslím, že klasický baletní odkaz patří do muzea, ale pokud není dokonale provedený, a myslím i po výtvarné a hudební stránce... jen mě z jeho sledování bolí nohy :-)
Věnujete se jak choreografii, tak vlastnímu tanci. Co Vás baví víc – balet připravovat, nebo jej tančit?
Samozřejmě vždycky to, co právě nedělám :-)
Tančíte ve svých vlastních inscenacích?
Ano, a tančím už převážně jen v nich. Před dvěma lety jsem měla jakési zranění, a tak už bych nebyla pro jiné choreografy k dispozici na sto procent. Na sebe si samozřejmě stavím, co mi vyhovuje, a vyhýbám se levému kotníku. I když musím přiznat, že mi to často chybí, myslím stát se pouze něčím nástrojem, takové to absolutní, odosobněné odevzdání duše i těla...
Co se Vám vybaví, když se řekne Liberec?
Harald Kreutzberg - liberecký rodák, velký propagátor modern dance po celém světě, žák Wigmanové a Labana, spolupracovník Reinhardta..., který se ve třicátých letech vracel do libereckého divadla jako velká hvězda. Na rok 2012 připadá 110. výročí jeho narození v Liberci. A já bych si moc přála, připravit při této příležitost taneční divadlo o jeho životě a práci, myslím, že by to byla hezká pocta města Liberce svému slavnému rodákovi.
