Lucie Silkenová jako Kleopatra
30.04.2009
Julius Caesar se bude opět hrát v Liberci
V úterý 5. května se mohou diváci Libereckého divadla F. X. Šaldy naposled v této sezóně setkat s magickým světem barokní opery v inscenaci Julius Caesar.
Uvedení slavné opery Gerorga Friedricha Händela mimo jiné připomíná letošní 250. výročí skladatelova úmrtí. V režii Martina Otavy v ní účinkují posluchači hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.
Mezi ně patří sopranistka Lucie Silkenová, kterou liberečtí diváci mohou vidět a slyšet také v inscenaci komické opery Gaetana Donizattiho Poprask v opeře (Corilla) a v opertě Franze Lehára Země úsměvů (Líza). V inscenaci Händelova Caesara ztvárnila roli Kleopatry.
Uvedení slavné opery Gerorga Friedricha Händela mimo jiné připomíná letošní 250. výročí skladatelova úmrtí. V režii Martina Otavy v ní účinkují posluchači hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze.
Mezi ně patří sopranistka Lucie Silkenová, kterou liberečtí diváci mohou vidět a slyšet také v inscenaci komické opery Gaetana Donizattiho Poprask v opeře (Corilla) a v opertě Franze Lehára Země úsměvů (Líza). V inscenaci Händelova Caesara ztvárnila roli Kleopatry.
Slečno Silkenová, ačkoliv se barokní opera u nás v posledních letech uvádí častěji, stále patří spíše k okrajovým žánrům. Začnu tedy otázkou, jak na Vás působí Händelova opera?
Skladatele G. F. Händela přímo obdivuji. Jeho hudba je krásně promyšlená, s možnostmi virtuózních koloratur (které si pěvec také dotváří často sám) a nacházím v ní i velikou hloubku. Má nejoblíbenější árie z opery Julius Caesar je „Se pieta“, kterou zpívám jako Kleopatra ve druhém jednání ve chvíli, kdy Caesar odchází do boje a Kleopatra o něj má veliký strach. Strach ze smrti Caesara, ale i ze smrti vlastní je vyjádřen v devítiminutové árii a i když je to árie pomalá, dlouhá a s minimem textu, její napětí zůstává až do posledního tónu. Toto je Händelovo umění: hudba je nositelkou citů a emocí a nepotřebuje už jiné umělecké prostředky, aby zaujala diváka.
Jedním ze základních rysů barokní opery jsou bohaté a virtuózní koloraturní árie – jak jsou pro dnešního pěvce s dnešním školením obtížné?
Jako pěvkyně s lyricko-koloraturním sopránem mám barokní hudbu velice ráda. Ale je pravda, že pro nižší ženské hlasy či pro mužské hlasy jsou koloratury v barokní opeře prvkem poněkud obtížnějším. Tyto hlasy nepoužívají tolik „běhavých“ technických cvičení a jejich hlas není na koloratury zvyklý. Avšak i tento obtížný oříšek se dá zvládnout a pěvec, i když k tomu nebyl prvotně školený, se koloraturní árie naučí hezky a správně zazpívat.
S áriemi souvisí i další otázka: barokní vážná opera má své dané schéma – děj se posunuje kupředu především v recitativech, zatímco v áriích hrdinové vyzpívávají své pocity, své vášně – takové schéma nutně vytváří jistou statičnost na jevišti. Jak k tomu přistupoval režisér Martin Otava?
Jak jsem již řekla, árie jsou tak brilantní, že nepotřebují velkolepých hereckých akcí. Pan režisér Otava uchopil Händelovu operu podle mého názoru velice moudře. Pohyby postav jsou moderní, ale barokní vážnost opery nijak neruší (nenacházíme zde tedy barokní gestiku, která se v poslední době často prosazuje ve snaze uvádět díla autenticky). Scéna je prostá a tím krásná. Celou operu vidíme decentně osvícený barokní portál a jednotlivé obrazy/jednání se liší změnou ústřední velkolepé kulisy (1. jednání – Pompeiova urna, 2. jednání – hlava Sfingy, 3. jednání – bitevní vůz). Myslím si, že režie pana Otavy statická není a ve chvílích, kdy postavy výjimečně na jevišti stojí, je to proto, že vyjadřují své city zvnitřku a hledají již zmiňovanou barokní hloubku v hudebním vyjádření.
V roli Kleopatry vyměníte za představení několik kostýmů, podobné to je ostatně i ve Vašich dalších „libereckých rolích“. Baví Vás to, střídat kostýmy?
Znáte ženu herečku, kterou by to nebavilo? Pokaždé, když přijdu před představením do šatny, mám radost, že se měním. Divadelní líčidla, paruka, šperky, kostým a stane se ze mě úplně jiný člověk. Obyčejná slečna se tak promění v krásnou Kleopatru, bláznivou primadonu Corillu, zamilovanou ženu s nelehkým osudem Lízu, athénskou ženu Ariadne, modelku či lehkou dívku Dášu v divadle Semafor. A převleky během představení? Někdy jsou pro svoji rychlost náročné, ale divák je miluje a my herečky také. Ještě vám povím malou zajímavost - v roli Kleopatry kostýmy vlastně nestřídám. Můj kostým je velice dobře vymyšlený, skládá se z několika vrstev, které postupně v jednotlivých jednáních svlékám. Teď mě napadá, ještě že tato opera nemá jednání víc ...
