LÍVIA OBRUČNÍK-VÉNOSOVÁ O EDGAROVI
02.03.2010
Rozhovor s novou sólistkou liberecké opery
Operní soubor Libereckého divadla má od nového roku novou sólistku. Je jí mladá slovenská sopranistka Lívia Obručník-Vénosová, která ale v Liberci rozhodně není žádným „nováčkem“. Diváci jí měli možnost vidět a slyšet například jako Kleopatru v Händelově Juliu Caesarovi. Naposledy zazářila v roli Santuzzy v barevném Velikonočním příběhu Sedláka kavalíra.
Lívia Obručník-VénosováRozhovor s paní Vénosovou vznikl v době zkoušení Pucciniho opery Edgar. Vůbec první provedení této opery v Čechách proběhlo v pátek 26. února. Jsme moc rádi, že premiéra byla nadmíru úspěšná.
Pocházíte ze slovenských Košic. Kudy vedla Vaše cesta na Libereckou operní scénu?
V Košicích jsem vyrostla a od dětství jsem věděla, že se chci profesionálně věnovat hudbě. Moje první ambice byly stát se učitelkou klavíru na ZUŠ anebo flétniskou v Košické filharmonii. Zpěv byl pokus v sedmnácti letech, který náhodou vyšel - dostala jsem se na Pražskou konzervatoř do rukou paní profesorky Brigity Šulcové. Po pěti letech studia jsem v roce 2005 svou cestu na Libereckou scénu vyhrála v mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech, kde jsem převzala cenu Divadla F.X. Šaldy od šéfa opery, pana Martina Doubravského.
V Liberci jsme Vás již mohli vidět a slyšet v inscenaci opery Georga Friedricha Händela Julius Caesar, jako Kleopatru a také jako Santuzzu v Mascagniho Sedláku kavalírovi. Jak se Vám v Liberci zpívá?
Když jsem připravovala pro Liberec svou první roli - Cizí kněžnu (Rusalka), hodně lidí mě varovalo, že v Liberci je nejhorší akustika a že se tam špatně zpívá. Já však zpívám v Liberci moc ráda, protože je tu příjemná atmosféra a zpívá se mi tady stejně jako v Národním divadle v Praze nebo v Plzni.
V libereckém divadle nyní probíhá zkoušení České premiéry Pucciniho opery Edgar – Vaše role se jmenuje Fidelia – mohla byste nám tuto postavu představit?
Fidelia je typická romantická hrdinka, která miluje, je chvilku milovaná, chvilku opuštěná a na konci, jak už to u Pucciniho bývá, zemře. Chápu jí jako naivní dívku, která sice lásku zná jenom z knížek, ale Edgara vroucně miluje. Její cit však není opětován. Přesto se Edgara jako jediná zastane před rozzlobeným davem lidí, takže jí můžeme chápat jako opravdovou hrdinku.
Jak se Vám zkouší opera, která je v Čechách uváděna poprvé a ve světě velmi zřídka? Je to velký rozdíl oproti řekněme repertoárovým operám?
Zkoušení probíhá úplně stejně jako u každé jiné opery, hlavním cílem je připravit představení tak, aby bylo zajímavé pro diváky i odbornou veřejnost. Part Fidelie je ale nejtěžší, s jakým jsem se ve své krátké profesionální kariéře zatím setkala. Edgar je opera, která je technicky náročná nejen pro sólisty ale také pro orchestr a sbor. Od té doby, co jsme začali zkoušet operu Edgar, cítím, že se v divadle děje něco velkého. Všichni, kteří se účastní nastudování této opery se moc snaží, cvičí , nadávají, jak je to těžké a radují se, když se to povede. Všichni plujeme na jedné lodi, každý z nás má jedno veslo a tešíme se až doplujeme do cíle… tak to cítím.
Jak probíhá spolupráce s režisérem Martinem Otavou?
Pan režisér Martin Otava je výborný. Věci, které dělá, má promyšlené. Situaci, kterou mám zahrát, umí perfektně vysvětlit nebo předvést a ještě stihne říct alespoň dva vtipy. Umí pracovat s časem a s tím, co nebo koho momentálně má, absence hostů ho jen tak nerozhodí a každou chvíli na zkouškách využije ve prospěch nás všech. Individuální přístup, věcnost, trpělivost a legrace – taková je spolupráce s Martinem Otavou.
Srdečně Vás zveme na druhou premiéru Pucciniho Edgara, která se koná v sobotu 6. března v Šaldově divadle.
