Co píší operní kritici o liberecké premiéře opery Vincenza Belliniho Náměsíčná.
Náměsíčná je klasickým typem opery založené na umění belcanta – krásného zpěvu, jemuž se podřizují nároky hudebně-dramatického žánru. ... Režisér Martin Otava se nesnaží rozehrát příběh do „psychologicky uvěřitelných“ dimenzí, spíše za vydatné pomoci scénografa Jána Zavarského a autorky kostýmů Dany Svobodové staví operu jako přízračný sen založený na barevných odstínech scény a postavách oděných do výrazných kostýmů a paruk. A především ponechává prostor krásnému zpěvu, pro nějž dokázali v Liberci najít výborné představitele: především mladou sopranistku Olgu Jelínkovou, jejíž technicky dobře posazený hlas zvládá náročný part s příjemnou lehkostí a postavu nešťastné Aminy modeluje do podoby křehkého, zranitelného stvoření. Suverénním pěveckým výkonem si vysloužila ovace publika Lívia Obručnik – Vénosová v roli intrikující i milující Lízy. Pochvalu zaslouží také dobře zpívající i hrající sbor. Radmila Hrdinová, Právo
Lívia Obručnik-Vénosová
Zkušený režisér Martin Otava a jeho scénograf Ján Zavarský a kostýmní výtvarnice Dana Svobodová násilně neexperimentovali. Ponechali příběhu srozumitelnost a zároveň vytvořili prostor i atmosféru pro to nejdůležitější - hudbu a zpěv.
Olga Jelínková v titulní roli neohromuje velikostí hlasu, ale díky dobré technice zvládá mimořádně náročné koloratury v křehce jímavém výrazu. Kontrast závistivé Lisy se podařil Lívii Obručnik-Vénosové.
V Liberci našli odvahu přesvědčit diváky, aby se ve sladkobolném plynutí belcanta aspoň na chvíli oprostili od hektického chvatu dneška.
Helena Havlíková, Lidové noviny
Olga Jelínková
Opera Náměsíčná měla premiéru v Miláně 28. října 1831 a v českých zemích zazněla naposledy v Praze v roce 1900. Byl tedy nejvyšší čas znovu ji představit publiku. Třicetiletý Bellini tehdy vytvořil dílo ve stylu tzv. bel canto, tj. „krásného zpěvu.“
Pojetí celé inscenace je „krásnému zpěvu“ důsledně podřízeno, protože všichni tvůrci představení asi záměrně omezili vše, co by diváka od sledování bel canta odvádělo. Opera je autorem situována do švýcarské vesnice. Vůbec nevadí, že výprava tomu neodpovídá, na jevišti odplývá všechno někam mimo světské reálie, jakoby do říše snů.
S orchestrem pracoval ředitel štětínské opery Warcisław Kunc. Partitura nedává tentokrát orchestru příležitost zazářit v samostatném koncertním „čísle“, neboť jeho hlavním úkolem je doprovázet „krásný zpěv“ sólistů. Tento nelehký úkol všichni hráči vzorně splnili! V 1. premiéře vystoupila v titulní roli Aminy Olga Jelínková. Pečlivě si rozvrhla svoje síly a spolehlivě až do konce představení obdivuhodně zvládala všechny nástrahy „parádního“ koloraturního partu. Jejím partnerem jako Elvino byl Róbert Remeselník. Je obdařen sytým lyrickým tenorem měkkého, příjemného zabarvení, jaký jsme v Liberci už dlouho neslyšeli! Jako sličná intrikánka Lisa zazářila opět Lívia Obručnik-Vénosová. Jejího smutného nápadníka zdařile představuje Pavel Kobrle.
Vyzrálé liberecké publikum dostává tedy další vzácnou příležitost vidět skutečně mimořádný dramaturgický počin. Pokud ji zmešká a stodesetiletá tradice v (ne)uvádění Náměsíčné bude pokračovat, dojde k dalšímu nastudování Náměsíčné až v roce 2120…
Václav Kazda, Liberecký deník
Jana Kačírková - Róbert Remeselník
Operu Náměsíčná v hudebním nastudování ředitele štětínské opery Warcisłava Kunce a v režii Martina Otavy můžete vidět a slyšet již zítra, v úterý 12. října v Šaldově divadle. Pod taktovkou šéfa libercké opery Martina Doubravského vystoupí Jana Kačírková, Róbert Remeselník, Lívia Obručnik-Vénosová, Pavel Vančura a další.
Jana Kačírková Pavel Vančura