KLÍČEM K ÚSPĚCHU JE UMĚLECKÁ KOMPETENCE ČLENŮ SOUBORU LIBERECKÉ OPERY
V úterý 21. 11. na představení Panny orleánské proběhne slavnostní předávání dvou operních cen Libušek libereckému souboru.
Liberecká opera již počtvrté vyhrála prestižní Cenu kritiků za nejlepší inscenaci na FESTIVALU OPERA v Praze. Operní soubor Divadla F. X. Šaldy se 6. října představila ve Stavovském divadle v Praze v rámci 13. ročníku Festivalu hudebního divadla OPERA 2017 s inscenací Massenetovy Tha?s. Fenomenální divácký úspěch nyní korunují dvě hlavní ceny festivalu: cena kritiků za nejlepší inscenaci a cena diváků za mimořádnou interpretaci titulní role pro Lívii Obručník Vénosovou.
Festival hudebního divadla Opera je přehlídka reprezentativní tvorby všech českých a slovenských operních domů, koná se jednou za dva roky a liberecký soubor vyhrál prestižní Cenu kritiků za nejlepší inscenaci již tři předcházející ročníky po sobě (v roce 2011 za Pucciniho Edgara, v roce 2013 za Massenetova Dona Quichotta a v roce 2015 za Foersterovu Evu).
U příležitosti tohoto mimořádného úspěchu přinášíme rozhovor se šéfem liberecké opery, Martinem Doubravským:
Jak je možné, že jste na přehlídce v těžké konkurenci velkých operních domů vyhráli již počtvrté? Blahopřejeme! Jak to v Liberci děláte?
Žádný univerzální návod na úspěch a ocenění neexistuje. Klíčem k úspěchu je umělecká kompetence členů souboru liberecké opery. Musím vyzdvihnout poctivý i objevný režijní přístup Lindy Keprtové. Kvalita operní produkce je jako pyramida, na jejímž vrcholu jsou vidět sólisté, případně inscenační tým, ale bez osobního zaujetí a umělecké kvality kolektivních těles by tato pyramida dozajista nevznikla. V neposlední řadě se každá nová premiéra musí zrodit na šťastné planetě. Můžeme stokrát naplánovat a tisíckrát si představovat, jak dobře operu uděláme, ale často je to otázka souhry různých okolností, které nelze předvídat.
Co pro vás a libereckou operu vítězství na festivalu Opera 2017 znamená?
Umění nelze objektivně posoudit. Přesto je zajímavé, jak se tentokrát divácký názor s názorem odborníků vzácně shoduje. Diváci Tha?s hodnotili jako druhou nejlepší inscenaci a rozdíl v počtu hlasů byl nepatrný. Lívia také získala užší nominaci kritiků a u diváků zvítězila s výrazným náskokem. A mezi nejvíce divácky oceňované se dostal i Csaba Kotlár, což je obrovský úspěch, když si uvědomíme, že diváci vybírali z více než 200 pěveckých výkonů.
Cítím také upřímný obdiv ke všem umělcům v Liberci. Můj obdiv je o to větší, když vím, v jakých skromných podmínkách vytvářejí tato výjimečná a oceňovaná díla. Kdyby se spočítalo, kolik dotací stojí jedna Libuška, Liberec by se umístil na prvním místě s velkým náskokem. Doufáme, že tyto stálé úspěchy pomohou vedení našeho divadla zlepšovat podmínky pro naši špičkovou uměleckou tvorbu. A poslední dobou vnímám, že si to lidé na patřičných místech začínají uvědomovat.
Jak se z vašeho pohledu podařilo samotné představení Tha?s v Praze? Jak jste vnímal atmosféru v hledišti Stavovského divadla?
Všichni jsme překonali sami sebe. Orchestr mě inspiroval mimořádně soustředěným a emotivním projevem, sbor se vypjal k nevšednímu výkonu a zdolal všechny nástrahy složitých akcí s těžkými rekvizitami na nezvyklém jevišti bez chyby a sólisté prostě úplně strhli publikum. Pocit mimořádné atmosféry představení mi potvrdily také přímé reakce od přítomných lidí. Mluvili o hlubokém dojetí mezi diváky. Potlesk byl úžasně intenzivní a zdál se nekončící.
Co je pro vás na získaném ocenění nejdůležitější?
Mám radost, když nám ty ceny pravidelně dokazují a připomínají, že náš liberecký soubor má již dlouhou dobu mimořádnou úroveň i v kontextu české a slovenské operní tvorby. Myslím, že to plně doceníme až někdy v budoucnosti. Budeme na to vzpomínat jako na něco krásného a výjimečného. To je v divadle věčné. Děje se tady a teď, ale jeho skutečný význam nám dochází postupně, v kontextu všech našich dalších zkušeností. Díky ocenění si můžeme už tady a teď uvědomit, jakou vzácnou hodnotu jsme společně v Liberci vytvořili, a můžeme si společně užívat a oceňovat každé podařené představení, každou povedenou zkoušku a novou inscenaci. S Lindou Keprtovou už se těšíme na Pucciniho Bohému. Zase úplně jiný svět a nová výzva.
Ptali jsme se také oceněné sopranistky Lívie Obručník Vénosové:
Co znamená pro umělce takové ocenění? Jak se cítíte?
Nepochybně je to nádherná odměna za příjemné i nepříjemné a těžké chvilky v dlouholeté práci operního sólisty. Až budu stará, budu mít milou vzpomínku, kterou mi nikdo nevezme.
Divadlo (a opera zvláště) je týmové umění – vzniká vždy šťastným propojením práce mnoha umělců. Se stejným inscenačním týmem (Doubravský – Keprtová) jste již vytvořila celou řadu velkých operních hrdinek. Foersterova Eva byla oceněna na minulém ročníku stejného festivalu. Je zjevné, že tady cosi vzácného a mimořádného vzniká. Co je nejdůležitější na takové inspirující umělecké spolupráci?
Je to těžko popsatelné, ale upřímně si myslím, že Martin Doubravský, Linda Keprtová a já máme schopnost navzájem v sobě inspirovat naše potenciály, rozvíjet naše možnosti. Známe se velmi dobře, dokážeme snést od druhého kritiku a můžeme se vzájemně spolehnout, že každý z nás dá do inscenace ze sebe to nejlepší. Kvalitní inscenace ovšem nestojí jenom na představiteli hlavní role. I ta nejmenší úloha, i ten málo viditelný hráč v orchestru dokáže shodit, anebo pozdvihnout umělecký zážitek. Chci říct, že patří velký dík všem, kdo se podíleli na naší Tha?s.